Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Zvonovina

Z. neboli zvonařská bronz je slitina pouze mědi a cínu, obvykle v poměru 78 % mědi a 22 % cínu užívaná k lití zvonů. Řadí se do skupiny cínových bronzů. Cín dodává zvonovému tónu břesknost a jasnost, je ale velmi křehký, proto ho nemůže být ve slitině mnoho. Oproti tomu měď je kov spíše měkký, dodává tónu potřebnou hutnost a dlouhé vyznívání. Poměr kovů ovlivňuje tažnost, tvrdost, pevnost, tepelnou vodivost. Některé firmy používají poměr 77 % a 23 %, některé 79 % a 21 %.

Kovy musí být maximálně čisté, jakékoli nečistoty ovlivňují zvukovou kvalitu. Méně seriózní výrobci nahrazují část cínu levnějším olovem. Stříbro se ve z-ě objevuje zanedbatelně, většinou z důvodu nedokonalé technologie čištění kovů. Již objem 1 % hmotnosti jiného kovu velmi nepříznivě ovlivní výsledný tón. Vznikají odchylky v základních tónech, mizí mixturové tóny a při nízkém obsahu cínu se posunuje celkový frekvenční obrazec až o několik osmin.

Nejčistší z-u ze zaznamenaných analýz měl český „zvon Svobody“ odlitý roku 1918, odlitý americkou zvonárnou Meneely Bells v New Yorku.

Související pojmy: → analýza, → bronz, → technologie, → frekvence, → tón, → zvon, → zvonařství.

L:
MANOUŠEK, Petr Rudolf. Zvonařství. Praha : Grada, 2006, s. 50–51.
JANDOVÁ, Marie. Zvon jako hudební nástroj: Bakalářská diplomová práce [on-line]. [cit. 2016-3-21]. Brno, 2009, s. 14. Přístup z: [1]

Anna Goldmanová 28.3.2016

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Bludišťák, Echo, Zofka777