Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Značka kamenická

Z.k. se vyrývaly (ručně) do opracovaných nebo poloopracovaných kamenných kvádrů a sochařských dílců. Rozlišujeme značky technické a osobní. Značky technické (konstrukční) sloužily ke správnému osazení v předstihu vytesaných článků. Jednalo se především o číslice; umísťovaly se v párech naproti sobě (označení styku dílců). Značky osobní byly jakýmsi podpisem kameníka – aby bylo možno daného řemeslníka vyplatit podle počtu jím opracovaných kvádrů. Jelikož se značky neobjevují na všech kamenech, existuje tedy domněnka, že někteří kameníci pracovali v týdenní mzdě a z.k. proto neužívali. Druhým možným vysvětlením je, že označen byl pouze kámen položený na vrchlu hromady opracované jedním kameníkem.

Sochařské dílce však byly značeny řidčeji. U sochařských dílců bývá problém s určením autorství, protože nebývá jasné, zda daná značka patří kameníkovi, který zhotovil jen polotovar nebo celou plastiku (někdy se osazovaly jen polotovary s bosáží). Značky na sochařských dílcích se objevují i v Čechách, mj. na Svatovítské katedrále.

Podle z.k. lze odhalit stavební historii stavby, ale také hierarchii a rozdělení úloh v rámci kamenické hutě a systém práce v ní.

Velikost a obsah, zejména proměny geometrického nebo písmového obrazce, vyvíjejícího se od jednoduchosti ke složitosti, jsou důležitou pomůckou při datování staveb. Značka byla 10–15 cm vysoká, postupně se zmenšovala až na pouhé 2 cm na konci 14. stol., pak se opět zvětšovala.

Značky lze najít zejména na nejvýznamějších stavbách, které budovala některá z profesionálních kamenických hutí (např. Starý královský palác, chrám sv. Víta a kaple Všech svatých na Pražském hradě, chrám sv. Barbory v Kutné Hoře).

Některé osobní značky byly ryté jako běžné, ale vyplněny navíc barvou. Obvykle se na stavbě vyskytovaly 3 druhy těchto značek: červené, černé a kombinované (napůl černé, napůl červené). Kolorované značky jsou doloženy na středověkých stavbách ve střední a západní Evropě. Objevují se na líci zdiva i ve spárách.

Osobní značky se používaly již v antice a v byzantském období; v zaalpské oblasti jsou doloženy od 11. století (u nás od 13. stol). Najdeme je již na některých pozdně románských stavbách, na stavbách gotických se jejich počet nápadně zvyšuje. Důvod tkví ve vlivu mezinárodních kamenických hutí, které sem ranou gotiku přinášely. Středověk byl v tomto smyslu zlatým věkem z. k. V 16. stol. se značky místy přestávají používat, a to hlavně v Itálii, zatímco v Německu a u nás jsou ještě dosti frekventované (př. Wohlmutova kruchta na Svatovítské katedrále, renesanční přestavby Královského paláce Pražského hradu). V 17. stol. v Čechách značky ustupují a posléze úplně mizí; někde se udržely až do 18. stol. (př. drážďanský kostel Frauenkirche), tj. do doby úplného rozpadu stavebních a kamenických hutí a cechů.

Při opravách kostela se články přitesávaly a mnoho značek tím bylo odstraněno. Z-k.k-ých. ubývá i vlivem rozpadu povrchových vrstev kamene – většina jich je právě na lícové straně zdiva.

Související pojmy: → hrad, → středověk, → antika, → gotika, → sloh románský, → huť stavební, středověká, → cech, → kostel, → renesance, → věk zlatý, → plastika, → bosáž.

L:
BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha : Academia, 1997, s. 392. VÍTOVSKÝ, Jakub. Kamenické značky a problematika jejich výzkumu (1990) AHVT A 026 [on-line]. Archiv historické výtvarné technologie: Praha 7 [cit. 2014-2-19]. Přístup z: [1]
LÁTAL, Hynek. Transformace klenebních figurací v širším okruhu podunajské pozdně gotické architektury: Disertační diplomová práce [on-line]. [cit. 2014-2-19]. Brno, 2010, 219 s. Přístup z: [2]
BLAHOTA, Jiří. Tichá řeč kamenických značek. Kámen [on-line]. Praha 4: OTA SERVIS, © 2001 - 2007 [cit. 2014-2-19]. ISSN 1210-9452. Přístup z: [3]

Anna Goldmanová 23.2.2014

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Bludišťák, Echo, Joe Angrešt, Zofka777