Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Zlatnictví

Z. je umělecké řemeslo zabývající se především zpracováváním zlata i jiných drahých kovů na ozdobné předměty, prsteny, náušnice, náramky, řetízky, sponky, poháry, sošky atd. Z. bylo odedávna v těsném spojení s klenotnictvím, s nímž se ztotožňuje často i dnes.

Nejstarším způsobem práce ve z. je tepání (it. grosseria). Při tepání se užívalo buď modelů bronzových nebo kovadlinek. Plech se tepal podle potřeby z obou stran za stálého obracení a přitlačování, za pomoci rozmanitých paliček a kladívek. Podle potřeby vyléval se tepaný předmět smolou. Slévání se neužívalo tolik jako tepání, protože odlitky nikdy nemohou být tak tenké a lehké (a tedy cenově dostupné). Formy na lití zlata bývají z písku a sepie a odlitky se potom zpracovávají dalšími nástroji. Ze zlata se nejčastěji odlévají jen tyče a plotny, které se dále zpracují na zlatý plech a drát. Odlévání malých kuliček se provádí tak, že kousky zlatého plechu neb drátu se umístí do uhelného prachu; při zahřáti na bod tavení se každý úlomek zlata zakulatí v kulatou kapku. Mezi zlatnické nástroje patří: pilníky, škrabáky, brusky, pilky, nůžky, vrtačky, smirkové papíry a plátna, pájka, válcovací stolice, paličky, kladiva, kovadliny ad. Technikami zpracování zlata jsou mj. pájení, tavení, stáčení a ohýbání, vytloukání, žíhání a kalení či pilování. Mnoho výrobků zlatnických se připravuje z kulatého nebo plochého drátu. Značný obrat způsobila také ve z. galvanoplastika, díky níž je možné dosáhnout nových forem.

Zlato zpracovávané zlatníky nebývá úplně ryzí. Za účelem zpracování, možnosti dalších úprav, dosažení různých barev přidávají se do něj jiné kovy. Další efekty se dosahují úpravou povrchu kyselinami a mechanickým zpracováním jako matování a leštění, případně i smaltování.

Zpracování zlata znali již starověké národy; kupř. staří Egypťané byli již mistři ve zpracování zlata a dekorovali zlatnickými ozdobami i stěny, brány, nádobí a nábytek. Vykopávky odhalili zlatem zdobené zbraně, válečné nástroje a šperky. Výrobky chaldejsko-egyptské byly většinou tepané a tlačené. V Řecku přidali k těmto způsobům práce cizelování a rytí. Metody práce Řeků si osvojili Etruskové a Římané; jejich umění na konci republiky a v době císařství dosáhly vrcholu.

V Byzanci se ve zlatnických pracích hojně využívalo i drahokamů a kombinací se smaltem. Za Meroveovců a Karlovců bylo byzantského způsobu velkolepou měrou užito pro výzdobu křesťanských chrámů. Ve slovanské oblasti jsou dokladem vyspělosti z. nálezy na území Velké Moravy z 9. stol.

Nový vývoj zlatnictví nastal až ve stol. 11. a 12. stol., kdy se začaly využívat smalty. Od r. 1366 se začal uplatňovat pravomoc mincovny nad zlatníky. Zvolení starší mistři, pověření mincmistrem kontrolovaly ryzost zlatých a stříbrných výrobků. Za vlády knížete Břetislava I. vznikla organizace zvaná Zlatnické bratrstvo, z kterého se v r. 1324 vyvinul zlatnický cech, vůbec první cech v českých zemích. Cechovní řád mj. předepisoval ryzost slitin zlata a stříbra a o označování vyrobených předmětů.

Další rozkvět nastal za doby vlády Karla IV. Bohatství zámožných tříd ve 14. stol. spočívalo většinou ve špercích, číších a stolním náčiní, provedených umělecky z drahých kovů. Rostla potřeba reprezentace – pro panovníka a vyšší duchovenstvo vyráběli zlatníci odznaky, např. prsteny, koruny, řetězy, výzbroj a berly.

Zlatníci pracovali podle slohu své doby. Zvláště vynikl v 15. stol. Vojtěch Jamnický, jenž požíval evropské pověsti u panovnických dvorů. Za husitských válek upadala řemesla vyrábějící přepychové předměty, z. opět vzkvétalo až v době jagelonské.

Třicetiletá válka zdecimovala z. v Čechách a stav řemesla se zlepšil až ve 2. pol. 18. stol. Na počátku 19. stol. se z. v Čechách opět dostalo na vysokou úroveň zásluhou výroby šperků z českých granátů i vltavínů. Výroba briliantového zboží se po r. 1928, kdy bylo puncovním zákonem povoleno používat bílého zlata místo drahé platiny, vypracovala na světovou úroveň. Ve 30. letech 20. stol. měly na šperk vliv motivy kubistické a jiné.

Po r. 1945 došlo k novému úpadku, ze kterého se české z. začíná pomalu vzpamatovávat.

Související pojmy: → cech, → kníže, → smalt, → mincovna, → šperk, → odznak, → koruna, → berla, → drahokam, → chrám, → cizelování, → rytí, → císařství, → starověk, → galvanoplastika, → zlato, → bronz, → klenotnictví, → stříbro, → platina, → panovník, → duchovenstvo, → punc, → zákon, → kubismus, → granát, → dvůr, → řemeslo umělecké, → bratrstvo, → mincmistr, → briliant, → vltavín, → sepie, → papír, → republika, → smola, → dekor.

L: Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl dvacátý sedmý. Praha : Argo, 2002, 983 s.; Historie zlatnictví [on-line]. Zlatnictví Moravec a Čipera: Pardubice [cit. 2019-3-5]. Dostupné z: <http://www.zlatosperk.cz/historie_sperkarstvi.html>; VODÁK, Martin. Návrh a analýza učební opory studijního oboru Zlatnictví a stříbrnictví s ohledem na současnou a budoucí potřebu absolventů [on-line]. [cit. 2019-3-6]. Brno, 2013 s. 40–2. Dostupné na Internetu: <https://is.muni.cz/th/ctva8/Diplomova_prace__final_.pdf>;

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777