Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Zeď

Z. neboli stěna, svislá zděná konstrukce (tlustá min. 25–30 cm) vymezující vnitřní prostor ze stran. Podle funkce bývá nosná (zatížená), nezatížená, opěrná apod., dle polohy v budově vnější, vnitřní, obvodová, střední, příčná, sousední atd., dle okolí např. uliční, štítová, komínová, domovní atd. Rozlišovacím hlediskem je dále materiál (zde zdivo) a další okolnosti (z. ohradní, režná; z. čínská, z. nářků). Tenká zeď dělící dvě vnitřní prostory se zve příčka.

Z. může být omítnuta či ponechána režná, její plocha může být hladká či zvýrazněná barevně (např. sgrafitem), plasticky vodorovně, svisle či neutrálně (rustika, lizéna, pilastr, polosloup, římsa, kordon). Klasicky se z. dělí na patku (sokl), tělo a horní ukončení římsou nebo článkem podporujícím strop.

Příklady typů z-í:

  • á redan – hradební z. s ústupky a výstupky. Používána v Mezopotámii a ve Staré říši v Egyptě (př. Zoserův obvod);
  • dutá – dvojice z-í oddělená přerušovanou dutinou. Může být takto konstruovaná obvodová z. (nezatížená). Má dobré tepelně a zvukově izolační účinky;
  • dvorní, obvodová – bývá méně zdobená než z. uliční;
  • interkolumniová (ecran) – ve starověkém Egyptě parapetní z. mezi dříky sloupků kolonády (př. průčelí chrámu na Elefantině);
  • hradební – mohutná z. ohradní a obranná. Hlavní část starověkých a středověkých opevnění; nahoře opatřena ochozem a cimbuřím;
  • komínová – procházejí jí svislé kouřové nebo větrací průduchy;
  • mechová – provedená z lomového kamene, spáry jsou vyplněny mechem namísto malty, mech pouze vyrováná, nespojuje kameny, používá se u podružných staveb;
  • režná – neomítnutá, na povrchu je zřetelná struktura materiálu, proto by spárování mělo být provedeno pečlivě;
  • nezatížená – není zatížená stropní konstrukcí a má je prostorovou a izolační funkci; bývá z dutých cihel o tloušťce 30 cm, nebo z cihel plných, tloušťky 45 cm;
  • nosná – zatížená stropní konstrukcí; dle způsobu kladení kladení stropů může být podélná (vnější či střední), nebo příčná; cihelná mívá tloušťku 45 cm;
  • obvodová – na obvodu stavby, musí splňovat požadavky na tepelnou izolaci;
  • ohradní – vymezuje území, pozemek a chrání jej opticky i skutečně; bývá kamenná, neomítaná, nahoře krytá prejzy, taškami apod.;
  • omítaná – opatřená omítkou, spáry nejsou viditelné;
  • opěrná – zachycuje vodorovné i šikmé tlaky. Buduje se v podzemí budov nebo u teras na svažitém terénu proti tlaku zeminy, nebo též vymezuje skladovací prostory sypkých hmot. Bývá vyztužena příložkami, často je konstruována jako svislá valená klenba do pilířů; výhodné je nahradit ji systémem svislých kruhových konoidů opřených do pilířů, typem opěrné z-i je i vodní hráz;
  • panelovaná – tvořená širšími, zalamovanými ústupky; tvar vznikl napodobením z-í z rákosových rohoží v cihlovém zdivu, vyskytuje se v mezopotámské architektuře;
  • požární – je ohnivzdorná, odděluje dvě části budov. Např. v divadle bývá v portále proscénia železná opona; bývá předepsána i v půdním prostoru budov s dlouhou střechou dřevěné konstrukce, ve výškových budovách po celém obvodu – požární věž;
  • příčná – nosná, vedená kolmo k průčelí; používá se např. u bytových pavlačových domů k oddělení sousedních bytových jednotek; má i statickou funkci – ztuží stavbu;
  • schodišťová – vymezuje prostor schodiště; u masivních staveb ji zatěžují schody, které jsou do ní zabudovány; u skeletových staveb má tato z. jen izolační funkci, protože schody bývají neseny nosnou kostrou;
  • světlíková – vymezuje prostor osvětlovací (větrací) šachty. Musí lépe tepelně izolovat, ne však tolik jako z. obvodová;
  • štítová – uzavírá budovu zpravidla na kratší straně půdorysu a uzavírá půdní prostor sedlové střechy;
  • vnější – má alespoň jednu stěnu vystavenu vlivům povětrnosti; může to být z. obvodová, opěrná apod.;
  • vnitřní – není vystavena povětrnostním vlivům;
  • vřetenová – podpírá schody uložené nebo vetknuté na druhé straně do schodišťové z-i; ve skeletové stavbě bývá tato z. nahrazena systémem pilířů;
  • výplňková – pouze vyplňuje svislá pole skeletu; bývá z lehkých izolačních hmot (např. duté cihly);
  • sedmi draků – volně stojící z. s reliéfy dračích figur; stavěla se v Číně jako symbol moci a slávy císařských dynastií; zachovaly se tři: v muzeu Kukun, v parku Pei-chai v Pekingu a ve městě Ta-tung;
  • Aureliánova (moles Aureliani) – hradební z. starověkého Říma vysoká 10–15 m, tlustá 1,2 m a zesílená pilíři a ve vzdálenosti 30 m věžemi; celková délka byla 19 km;
  • Semiramidina (médská) řecké označení hliněného valu vystavěného Nabukadnesarem v 6. století př.n.l. Val byl zpevněn vypálenými cihlami nakladenými do asfaltu; zadržoval vodu a vytvořil tak umělé jezero zamezující přístup do Babylónu;
  • Nářků v Jeruzalémě – část Herodova chrámu zachovaná při zničení chrámu Římany jako jediná (r. 70), na obranu Babylónu; vedla od Ištartiny brány v Babylóně do města Kiše (30 km).

Související pojmy: → pilíř, → asfalt, → chrám, → cihla, → hradba, → císař, → dynastie, → reliéf, → figura, → drak, → symbol, → muzeum, → park, → schodiště, → schody, → půdorys, → střecha, → štít, → průčelí, → stavba, → věž, → opona, → proscénium, → divadlo, → portál, → panel, → zdivo, → architektura, → hráz, → klenba, → terén, → terasa, → prejz, → malta, → cimbuří, → středověk, → starověk, → dřík, → komín, → sgrafito, → rustika, → lizéna, → pilastr, → polosloup, → římsa, → kordon, → strop, → kolonáda.

L:
SYROVÝ, Bohuslav. Architektura: naučný slovník. Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1961, s. 321–323.
VAŘEKA, Josef, FROLEC, Václav. Lidová architektura: encyklopedie. Praha : Grada, c2007, 353 s.

Anna Goldmanová 5.11.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Fantomas, Zofka777