Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Zdivo

1. v užším smyslu hmota zdi;

2. svislá stavební konstrukce vzniklá záměrným skládáním prvků z přírodních či umělých staviv (cihla, kámen, tvárnice aj.), které se spojují maltou nebo se kladou nasucho. Z. se nazývá i konstrukce litá či dusaná.

Vazby cihlového z-a. Zdroj: HEROUT, Jaroslav. Slabikář návštěvníků památek.
Typy z-a. Zdroj: DUDÁK, Vladislav, Rudolf POŠVA a Bořek NEŠKUDLA. Encyklopedie světové architektury: od menhiru k dekonstruktivismu

Dělí se dle užitého materiálu, jeho tvaru a skladby, vazby a opracování, povrchové úpravy atd. Nejstarším a nejrozšířenějším materiálem byl kámen, později též cihla.

Dle materiálu dělíme z.:

A) Kamenné

  • lomové – klade se ve vodorovných vrstvách (opus gallicum) nebo ve vrstvách nepravidelných (opus incertum, antiquum). Zvláštní druh je klasové z. (opus spicatum), kladené do podoby ležícího obilného klasu;
  • kyklópské – má polygonální vazbu a je vytvořeno z hrubých, málo či vůbec neopracovaných kamenů velkých rozměrů (např. hradby Tiryntu, Mykén), je zváno dle bájných obrů řecké mytologie;
  • z tesaného kamene (opus italicum, latinum, quadratum) – nejčastěji z. řádkové s kvádry ve vodorovných vrstvách; je typické pro předrománskou a románskou architekturu (opus romanum).

opus isodomum – řádkové z. se stejně vysokými vrstvami; • opus pseudoisodomum – nestejně vysoké vrstvy; • opus reticularum (síťové) má kvádry kladeny v úhlopříčkách. Je málo stabilní, protože bloky stavěné na špici mají tendenci klouzat. Pevnost závisí na kvalitě malty; bylo oblíbené za císaře Augusta na přelomu letopočtu; • haklíkové z. (kopákové) je novodobou formou z-a. Skládá se z pravoúhlých kvádříků kladených bez řádek.

B) Další typy z-a:

  • cihelné (opus latericum) je složeno z cihel a pojiva. Může být omítané či režné s viditelným spárováním, které na líci tvoří dle skladby cihel různé vzory;
  • tvárnicové – tvořeno z tvárnic různého materiálu;
  • smíšené (opus mixtum) – jsou v něm smíšeny různé materiály (kámen, cihla, dřevo);
  • lité (opus caementicum, opus emplekton) – tekutá směs po zatuhnutí utvoří monolitický blok; užívalo se hlavně v římské, románské a gotické architektuře; dnes se masově uplatňuje též (beton);
  • pěchované, dusané – tvořeno z udusané hlíny, kaménků apod. Nabíjenice (tlučenice) je tvořena vlhčenou hlínou, plevami a řezanou slámou a je dusána do bednění, které se potom odstraní; používá se u venkovských staveb;
  • hrázděné – cihlové z. vyplňuje dřevěnou rámovou konstrukci stěny (výplň se obdobně prováděla i z jiného materiálu, např. kamene, proutěného výpletu s hliněnou omazávkou apod.).

Dělení z-a dle opracování a úpravy líce:

  • neomítané (režné) – může být hladké (z jemně a čistě tesaného kamene) s plasticky přitesanými čely kvádrů do pravidelného tvaru (opus rusticum – bosáž a rustika , středověké hlízové a novověké haklíkové z.Režné vyspárvané z. působí velmi esteticky;
  • omítané (opus textorum) – na líci je opatřeno omítkou různého složení, barvy a provedení (př. sgrafito);
  • bosované (opus rusticum).

Dle pravidelnosti se z. dělí:

  • pravidelné – řádkové, síťové, klasové, haklíkové, cihlové a tvárnicové
  • nepravidlené – kyklópské, pelsagické (nepatrně tenduje k vrstvám), z mnohoúhelných kamenů (kameny menší než u kyklópského), lomové (opus incertum).

Dělení z-a dle způsobu zdění:

  • na sucho kladené – kompaktnost zajišťuje váha materiálu a přesné opracování kamene;
  • na hlínu (hliněnou maltu) – malta umožňuje lepší usazení kamenů, ale hlína je neváže dohromady; užívalo se hlavně u jednoduchých raně románských kamenných staveb a pro základy srubů;
  • na maltu;
  • spojené čepy – užíváno v řecké, ale i v gotické architektuře.

Související pojmy: → sloh románský, → antika, → architektura, → srub, → malta, → zeď, → bosáž, → zdivo hrázděné, → cihla, → sgrafito, → středověk, → novověk, → báje, → mytologie řecká, → císař, → hradba, → beton, → malta.

L:
DUDÁK, Vladislav, POŠVA, Rudolf, NEŠKUDLA, Bořek. Encyklopedie světové architektury: od menhiru k dekonstruktivismu. Praha : Baset, 2002, s. 23–24.
HEROUT, Jaroslav. Slabikář návštěvníků památek. V Praze: Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště středních Čech, 2011, s. 119.

Anna Goldmanová 6.11.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, MONUDET, Zofka777