Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Zámek (historic country house)

(z indoevropského meuk = udělat rychlý pohyb).

1. velká, volně stojící obytná a reprezentativní šlechtická budova, většinou pravidelné dispozice. Etymologie vychází z toho, že uzamyká, chrání určité území; jde o druhotný význam slova z. Výraz byl převzat ve středověku z němčiny, v níž Schloss označoval nový typ hradního sídla s uzamknutelným vnitřním nádvořím. První z-y byly postaveny v Itálii ve Florencii v 15. století jako městský palác (tj. předstupeň z-u).

Z. je zpravidla začleněn do přírody nebo je doplněn parkem či zahradou. Oproti hradu nemá fortifikační funkci (v důsledku rozvoje dělostřelecké techniky), je kladen důraz na pohodlí a reprezentaci, z nichž vyplývaly i požadavky estetické.

Z. jako architektonický typ se vyvinul v době renesance (2. polovina 15. století.) z městského paláce či přestavbou hradů – zejména nížinného (v Itálii to byla tzv. římská vila). Nacházejí se v něm sály, síně, skupiny obytných místností a chodeb někdy i kaple. Někdy k z-u přiléhají hospodářské aj. stavby, obvykle oddělené od stavby zámecké. Obvykle tyto spojovaly funkci reprezentační s hospodářskou. Typ vesnického barokního z-u s velkým hospodářským dvorem (s maštalemi, chlévy, stodolami, kůlnami a čeledníkem) nabyl na oblibě po třicetileté válce. Venkovské z-y obývala chudší šlechta a nové si podle vzoru panstva stavěli zbohatlíci z válečné doby, úředníci a měšťané. Někdy u z-u stál i pivovar a jiné hospodářské provozy.

Z. měl mnoho dispozičních typů: v renesanci především uzavřená čtyřkřídlá dispozice s vnitřním nádvořím, v baroku symetrická stavba s podkovovitě otevřeným čestným dvorem a se zvýrazněným corp-de-logis. Venkovské z-y chudších majitelů mívaly často jen jeden trakt. Zámožnější vlastníci – vysocí úředníci, obchodníci a podnikatelé – žili po většinu roku mimo vesnické sídlo. Hlavní příjem jim plynul z jiné činnosti a venkovské panství měli jen jako dobrou finanční investici. Oblíben byl také typ maison de plaisance (letohrádek), k němuž nebylo připojeno hospodářství. Vrcholnou dobou zámecké architektury je 17. a 18. století. V době rokoka se rozšířila móda malých intimních zámečků ve venkovském prostředí. V 19. století vznikaly či byly přestavovány z-y klasicistní ve slohu historizujícího romantismu.

Zámecký komplex byl svým způsobem Gesamtkunstwerk spojujícím architekturu, zahradní a jiné umění (sochařství, malířství), umělecké řemeslo, dekoraci. Často se na jejich vzniku podíleli významní stavitelé.

Dnes je v ČR mnoho z-ů ve státní správě, protože po druhé světové válce byly znárodněny a po roce 1989 nebyly všechny vráceny v restitucích. Některé mají nové majitele (soukromé osoby, samosprávy), některé jsou ve státní správě (spadají do péče Národního památkového ústavu – NPÚ). Mnoho z-ů pod správou NPÚ je zpřístupněno veřejnosti. Zpřístupněné objekty mají reprezentovat chronologický přehled architektonického vývoje a jednotlivých slohů od středověku až do doby přelomu 19. a 20. století:

  • reprezentanty středověkého období jsou např. zámecké památkové objekty Jindřichův Hradec, Horšovský Týn, Hrubý Rohozec, Nové Hrady (starý z.),
  • příkladem renesančních objektů jsou Litomyšl, Telč, Velké Losiny, Bučovice, Moravský Krumlov,
  • barokní sloh po období Ludvíka XVI. představují např. z-y Milotice, Buchlovice, Slavkov, Mnichovo Hradiště Valtice, Lysice,
  • zástupci slohových období od empíru po romantismus se staly např. Ratibořice, Velké Březno, Kynžvart, Sychrov, Hrádek u Nechanic, Lednice.

2. mechanismus umožňující něco zamknout (dveře, nábytek, nádobu atp.); cílem je omezit přístup k nějaké věci či určitého prostoru. Zamykací význam slova byl původní. Z. se ovládá klíčem, číselnou kombinací nebo mechanickou. Z-y mají i lovecké pušky a přeřaďovače psacích strojů.

Související pojmy: → renesance, → baroko, → empír, → ústav, Národní památkový, → sochařství, → malířství, → řemeslo umělecké, → dekorace, → klasicismus, → architektura, → rokoko, → dispozice, → stodola, → nádvoří, → palác, → park, → zahrada, → hrad, → sál, → kaple, → vila, → aristokracie, → letohrádek.

L:
SYROVÝ, Bohuslav. Architektura: naučný slovník. Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1961, s. 319.
VONDRUŠKOVÁ, Alena, VONDRUŠKA, Vlastimil. Vesnice. Praha : Vyšehrad, 2014, s. 150.
DUDÁK, Vladislav, POŠVA, Rudolf, NEŠKUDLA, Bořek. Encyklopedie světové architektury: od menhiru k dekonstruktivismu. Praha : Baset, 2002, s. 1003–1004.
ŠMAHEL, František. Husitské Čechy: struktury, procesy, ideje. Praha : Lidové noviny, 2008, 762 s.

Odkazy:
Zpřístupněné hrady a zámky [online]. Národní památkový ústav: Praha 1, © 2003-15 [cit. 2015-4-4]. Přístup z: [1].

Anna Goldmanová 6.4.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777