Voluta

Voluta na soše Immaculaty, Neapol, Itálie, 2007. Autor: MM, Wikimedia Commosns. Zdroj: [1]

Okenní voluta paláce Giugni ve Florencii, Itálie, 2008. Autor: Sailko, Wikimedia Commons. Zdroj: [2]

Antická římská voluta pocházející z 1. století n.l. Archeologické muzeum Antiquarium, Miláno, Itálie. Autor: Giovanni Dall'Orto, Wikimedia Commons, 2007. Zdroj: [3]

Detail voluty na houslích "stradivárkách" z roku 1677. Zdroj: [4]

Současná zlatá voluta na obrazovém rámu. Zdroj: [5]

(z lat. voluta = točitý svitek)

V. je 1. označení spirálovitě stočené křivky v ploše či v prostoru, více či méně zavinuté ve tvaru písmene „C“ nebo „S“. Motiv se používal od nejstarších dob jako dekorace ve zlatnictví, řezbářství a později v architektuře. Spirála v-y představovala kosmický sluneční symbol.

V egyptském umění se v-y vyskytovaly jako součást lotosových květů na hlavicích sloupů. Minojská a mykénská kultura znaly spirálové meandry. V antice tvořila v. centrální motiv hlavic některých sloupových řádů (zejména iónského a kompozitního), palmet a volutového šítu. Nejširší uplatnění našla v barokní architektuře. Postupně se vyvinula řada v-t různě označovaných:

jednostranná – svinuta pouze na jednom konci, druhý konec je zakonče jinak či přechází v jiný článek;

lomená – před zalomením mění zalomením směr linie;

oboustranná – na obou koncích je ukončena svinutím (př. iónská hlavice);

stlačená – vodorovně nebo svisle sploštěna; oblíbený motiv barokní architektury;

utažená – těsně svinutá, takže její závity se navzájem dotýkají; často se vyskytuje u šperků;

uvolněná – svinuta volně, takže mezi závity zůstává mezera;

zavěšená – jako ozdobný motiv bývala připojena k průběžnému článku pásku apod.

Pojem v. je užíván i pro 2. název specializovaného časopisu z oblasti sběratelství lastur, viz [6].

Související pojmy: → palmeta, → architektura, → meandr, → kultura minojská, → kultura mykénská, → symbol, → motiv, → baroko, → štít, → zlatnictví, → řezbářství, → hlavice, → sloup, → šperk, → antika, → dekorace.

L: BLAŽÍČEK, Oldřich J., KROPÁČEK, Jiří. Slovník pojmů z dějin umění: názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění. Praha : Odeon, 1991, s. 442; SYROVÝ, Bohuslav. Architektura: naučný slovník. Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1961, s. 311–312; Volute. In: Das grosse Kunstlexikon von P.W. Hartmann [on-line]. BeyArs GmbH: Salzburg [cit. 2014-3-25]. Příatup z: [7]; ORAVOVÁ Anna. Umělecké kovářství a jeho projevy. Bakalářská diplomová práce [on-line]. [cit. 2014-3-25]. Brno, 2008, 49 s. Přístup z: [8].

Anna Goldmanová 26.3.2014