Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Vlys

(pravděpodobně z něm. Fries, z franc. frise [od slovesa friser = kadeřiti])

1. v architektuře střední část kladí mezi architrávem a římsou v podobě dekorativního pásu. V různých slozích má různou podobu:

  • dórský má v. členěný střídavě metopy a triglyfy,
  • iónský je nečleněný, souvislý; někdy hladký, jindy zdoben reliéfem (např. Erechtheion v Athénách) nebo nápisem.

Athénský chrám Parthenón má v-y obou slohů (vnější dórský líčící bojové scény z mythologie, vnitřní iónský představuje mírovou scénu panathénajského průvodu). U iónských chrámů v Malé Asii v. často chyběl, nad architrávem byla hned římsa.

  • korintský se bodobá iónskému, ale bývá dekorativnější.

V. v římské architektuře bývá bohatě zdobený.

Později obecně vodorovný zdobný pás na architektuře; vyplněn bývá figurálním, rostlinným či ornamentálním reliéfem, sgrafitem nebo malbou v místě v-u (s figurálním nebo rostinným ornamentem). V-y se podle použitého ornamentu nazývají:

  • bombovaný, vypouklý – užíván hlavně v řádu korintském a kompozitním; častý v baroku,
  • obloučkový – pás dolů otevřených obloučků, většinou pod střešní římsou (v pořímsí),
  • pokojový (něm. Zimmer Fries) – rámování ostění oken nebo dveří ve výplni mezi římsovými rámovými motivy, malbou napodobující řezbu do dřeva,
  • reliéfový – zdobený reliéfy (častý v řádu iónském),
  • routový – oznamentální prvek normandské architektury, tovřený opakovaným routovým motivem,
  • rozvilinový – zdoben reliéfem s motivem rozviliny,
  • šachovnicový – zdoben poloválci rozmístěnými šachovnicově,
  • terčový – dekorace kruhovými terči; oblíbený v románském slohu.

2. přeneseně vodorovný pás sochařské či malířské výzdoby obecně.

Související pojmy: → terč, → šachovnice, → rozvilina, → routa, → motiv, → ornament, → reliéf, → řád iónský, → řád dórský, → řád korintský, → řád kompozitní, → baroko, → sloh románský, → architektura, → malba, → sgrafito, → římsa, → architráv, → chrám, → mythologie, → scéna, → kladí, → metopa, → triglyf, → řezba, → vlys obloučkový.

L:
SYROVÝ, Bohuslav. Architektura: naučný slovník. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1961, s. 311
BAHNÍK, Václav. Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974, s. 19;
DUDÁK, Vladislav, Rudolf POŠVA a Bořek NEŠKUDLA. Encyklopedie světové architektury: od menhiru k dekonstruktivismu. Vyd. 2., rev. a dopl. Praha: Baset, 2002, s. 983. ISBN 8086223906;
BLAŽÍČEK, Oldřich J a Jiří KROPÁČEK. Slovník pojmů z dějin umění: názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění. Praha: Odeon, 1991, s. 223. ISBN 8020702466;
Vlys [on-line]. Ústav pro jazyk český AV ČR: Praha 1, © 2011 [cit. 2015-6-17]. Dostupné z: <http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=2083>
Muka.jpg‎

Anna Goldmanová 17.6.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Arnost Jablkon, Echo, Zofka777