Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Vikýř (skylight)

Druhy vikýřů. Zdroj: [1]
Druhy vikýřů. Zdroj: [2]

(ze středohornoněmeckého wīc-hūs, přípona změněna podle arkýř)

V. je otvor ve střeše krytý vybíhající stříškou, často upravený architektonicky. Slouží větrání a osvětlení půdních prostor a mansard. Z toho důvodu mají v-e u obytných domů obvykle okno. V. zvětšuje použitelný obytný prostor pod střechou. Jestliže lícuje s průčelím, stává se druhem štítu. V lidové architektuře byl používán i coby vstup do půdního prostoru, sloužil při ukládání sena apod.; vstupovalo se do něj zpravidla po dřevěném žebříku.

Podle tvaru rozlišijeme v.:

  • sedlový – střecha v-e má tvar sedlové střechy, boční stěny jsou svislé,
  • valbový – střecha v-e má tvar valbové střechy, boční stěny jsou svislé,
  • polovalbový – střecha v-e má tvar polovalbové střechy, boční stěny jsou svislé,
  • štítový – má trojúhelníkový tvar,
  • trapézový – pultová střecha, šikmé boční stěny,
  • pultový – svislé boční stěny, pultová střecha,
  • napoleonský klobouk – kombinace volského oka a pultového v-e,
  • volské oko – v. podobný románskému v-i, ale má protáhlé bočnice,
  • románský – střecha v-e má tvar části kužele.

Související pojmy: → bočnice, → střecha, → štít, → sbírka, → architektura, architektura lidová, → mansarda, → průčelí, → okno, → oko volské, → arkýř.

L: Střešní vikýře [on-line]. © 2013 [cit. 2012-10-13]. Přístup z: [3]; MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého a slovenského. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1957, s. 689; BLAŽÍČEK, Oldřich J., KROPÁČEK, Jiří. Slovník pojmů z dějin umění: názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění. Praha : Odeon, 1991, s. 222; Vikýř. In: Encyklopedie architektury a stavitelství [online]. Václav Frolec [cit. 2013-12-7]. Přístup z: [4].

Anna Goldmanová 7.12.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Quido Meruňka, Zofka777