Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Videoart

Pojem v. lze obecně charakterizovat jako 1. postup využití digitálních technologií a multimédií a s nimi spojených výtvarných postupů a technik pro vznik uměleckého díla. Zejména jde o využití počítačové grafiky, digitální fotografie, videa a animace; nebo jako výsledek tohoto postupu, tj. jako 2. veškerá výtvarná díla, která zprostředkovávají pohyblivý obraz rozprostřený v čase, vzniklý na jakémkoliv digitálním či analogovém přístroji (Hlávková, 2008). V tomto významu, bez ohledu na použitou technologii, lze výtvarný v. odlišit od klasického filmu, který je většinou založený primárně na "vizualizaci určitého příběhu či děje“, na hercích, dialozích nebo monolozích, zatímco v. je založen na využití a kombinaci nejrůznějších výtvarných výrazových prostředků.

Pojem v. lze také definovat jako 3. typ umění, jež se zakládá na pohyblivých obrazech poskládaných z animací, série krátkých záběrů a nebo i audio dat, též videové obrazové umění. Historici a kurátoři umění chápou v. jako 4. součást etapy, jímž si prošlo výtvarné umění od poloviny šedesátých let až do let devadesátých, kdy ne nevýznamná část umělců začíná experimentovat s videem, analogovými videokamerami a později i dalšími technickými zařízeními zachycujícími obraz (digitální fotoaparáty, digitální videokamery, mobilní telefony, webkamery) a své výtvory vystavuje v galeriích (videoperformance, videoinstalace).

Mazanec komentuje v. tak, že „většinou se jedná o díla tzv. ,jiná než film´, jsou příliš krátká, pracují s cykličností časových smyček, často jde o dokumentárně pořízené záběry, videa mají rysy performance, pokud se blíží k filmu svou strukturou, tak často působí amatérskou neohrabaností, anebo zaskočí svou prezentací. Ta je často spjata s prvky instalace, má tedy blíže než k filmu k soše, objektu či ke klasickému obrazu. Překvapivá je také novotvarovost a neobvyklost těchto děl při srovnání s průmyslovou produkcí ,pohyblivých obrazů.“

V současné době je v. multižánrovou otevřenou formou vizuální výpovědi užívanou výtvarníky, sochaři, ale i dramatiky, formou využívající prvky architektury, designu, instalací 3D objektů, divadla aj. videoartová díla, v délce zpravidla 1 – 10 minut, jsou dnes prezentována nejen v galeriích, ale i v muzeích, kinech či na speciálních přehlídkách (společně s experimentálním filmem a artovými filmy). Speciální formou v. je tzv. „Vjing“, tj. kombinace a komponování promítaných v. a hudební produkce (živé nebo i ze záznamu).

Problematice v. se věnuje portál Videoart.net, umožňující prezentaci a sdílení videoartových děl a představující mezinárodní síť s charakterem on-line (nejen umělecké) komunity.

Související pojmy → multimédia, → film, → umění, → performance, → film artový.

Eva Heřmanová 30.6.2012

L:
HLÁVKOVÁ, Marie. Videoart a jeho začlenění do výuky na základních, základních uměleckých a středních školách. Konference INSEA, Brno 20.11.-22.11.2008.
HLÁVKOVÁ, Marie. Videoart a výtvarný experimentální film a jejich aplikace ve výtvarně edukativní oblasti. Ústí nad Labem : Universita Jana Evangelisty Purkyně, Pedagogická fakulta, disertační práce, 2011.
KLEČKOVÁ, Tereza. Současné prezentační strategie videoartu v českém kontextu. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy. Srovnávací uměnovědná studia, diplomová práce. Brno, 2010, 56 s.
BOLTER, Jay David , GRUSIN, Richard (1999): Remediation. In: SZCZEPANIK, Petr: Filmy, které vidí vlastní vidění. Strategie intermediality a reflexivity v současné kinematografii. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav divadelní a filmové vědy, 2002;
ČERMÁK, Jakub. Vymezení pojmu videoart v kontextech české vizuální scény. Brno : Masarykova universita, 2007.
MAZANEC, Martin. Výzkumný projekt: český videoart. A2 – časopis kultury, č. 49, 2008. Přístup z: [1]
Portál Videoart.net. Přístup z: [2]
Informační systém abArt. Videoart. Přístup z: [3]

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Joe Angrešt, Zofka777