Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Veranda

(z něm. Veranda, z hind. varaṇḍā = pravděpodobně z poindštěného portugalského vāra = křivé dřevo, vidlicovitá tyč)

1. původně dřevěný arkýř v průčelí orientálního nebo španělského domu;

2. otevřený či uzavřený (zasklený) prostor přidružený k menšímu stavení v přízemí nebo v patře. Obyčejně se používá jako respirium, zimní zahrada nebo letní jídelna. Může být zdění i dřevěný. V. je spojovací architektonický článek mezi domem a dvorem. Střecha v-y spočívá obvykle na zděných pilířích, kamenných, železných nebo dřevěných sloupech. V. chrání obydlí před nepříznivým počasím (u zasklené v-y má také tepelně-izolační funkci). V letním období vytváří stinné místo využívané k odpočinku, stolování i besedování. Často jej najdeme u vesnických obydlí nebo starších chat. Orientují se tak, aby nebyly vystaveny převažujícím větrům, průčelí se obrací nejčastěji k jihovýchodu. Exponované strany se zapažují prkenným pažením nebo se zasklívají.

V západních Čechách znamená v. ohrazenou část zápraží.

Související pojmy: → vesnice, → průčelí, → zápraží, → pilíř, → dvůr, → architektura, → arkýř, → střecha, → sloup, → chataření.

L:
DUDÁK, Vladislav, POŠVA, Rudolf, NEŠKUDLA, Bořek. Encyklopedie světové architektury: od menhiru k dekonstruktivismu. Praha : Baset, 2002, s. 535–1029.
Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl dvacátý šestý. Praha : Argo, 2002, 1135 s.
FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura: encyklopedie. Praha : SNTL - Nakladatelství technické literatury, 1983, s. 246.
Veranda. In: Hobson-Jobson. A Glossary of Colloquial Anglo-Indian Words and Phrases, and of Kindred Terms, Etymological, Historical, Geographical and Discursive [on-line databáze]. Henry Yule, A. C. Burnell, © 2013 [cit. 2015-11-11]. Přístup z: [1]

Anna Goldmanová 11.11.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Arnost Jablkon, Echo, Zofka777