Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Vanitas

(lat. marnost, prázdnost)

Latinsky doslova „prázdnost“. V oblasti umění jde o označení jak určitého motivu, tak specifického druhu zátiší.

V. v podobě zátiší vzkvétalo zejména v Nizozemí na počátku 17. století. Tato zátiší zobrazují předměty symbolizující pomíjivosti života, marnost pozemských potěšení, nevyhnutelnost smrti; vybízí diváka k přemýšlení nad jeho smrtelností a k tomu, aby se kál. Koncem středověku a v renesanci byly oblíbené tzv. tance smrti a zobrazení dalšího mementa mori – tří věků člověka. Žánr v. se vyvinul i z jednoduchých obrázků lebek a jiných symbolů smrti a pomíjivosti často malovaných na rubu portrétů v době pozdní renesance.

Mezi lety asi 1550 a 1620 se z nich stal samostatný a populární žánr. Hlavním centrem rozvoje tohoto malířského žánru bylo nizozemské město Leiden, sídla kalvinismu, který zdůrazňoval celkovou zkaženost lidstva. Pokles morálky byl oblíbeným tématem tehdejších kazatelů, kteří hojně citovali větu z knihy Kazatel (Kohelet) 1, 2: „Vanitas vanitatum, Omnia Vanitas“ (Marnost nad marnostmi, a všecko marnost).

Zátiší v. obsahují často:

  • umrlčí lebku, jakožto memento mori (připomínka smrtelnosti),
  • dále přesýpací hodiny, sfouknutá svíčka upomínající na běh času,
  • převržená nádoba, pohár, džbán, miska symbolizující prázdnotu,
  • koruna, žezlo, šperky, měšec či mince symbolizující moc a majetek světa, který pro mrtvého nemá význam,
  • meč a jiné zbraně naznačující, že před smrtí neochrání,
  • květiny (obyčejně s kapkami rosy), mýdlové bubliny – symboly krátkosti života,
  • knihy, mapy a hudební nástroje jakožto symboly umění a věd,
  • trubky, hrací karty představující pozemské potěšení.

Někdy v. obsahovala i symboly vzkříšení a věčného života: klasy, větvičky břečťanu nebo vavřínu. Další motivy v. byly např. skácené sloupy, ruiny krásných staveb, urny – tyto motivy částečně se překrývají i s motivy mement mori.

Nejstarší obrazy v. byly pochmurné, spíš monochromní a obsahovaly pouze několik objektů (obvykle knihy a lebky). Postupně přibývaly další prvky, nálada a paleta se měnily. Objekty byly často neuspořádané a převržené, což mělo naznačovat vratkost pozemských úspěchů, pomíjivost obecně. Pozdější malby v. se stávaly záminkou pro to, aby umělec předvedl své malířské schopnosti – zachycení různých textur a povrchů. K největším mistrům tohoto žánru patřili např. D. Bailly, J. Davidsz. de Heem, W. Claesz Heda, P. Potter, P. van Steenwyck.

Související pojmy: → žánr umělecký, → memento mori, → tanec smrti, → kniha, → šperk, → symbol, → renesance, → kalvinismus, → středověk, → baroko, → malířství holandské, → portrét, → malba, → mapa.

L:
HALL, James. Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha : Paseka, 2008, s. 497–498.

Odkazy:
vanitas. Encyclopædia Britannica [on-line databáze]. Encyclopædia Britannica (UK): London [cit. 2014-7-2]. Přístup z: http://www.britannica.com/EBchecked/topic/189941/epigram.
Vanitas-Sinnbilder. In: Das grosse Kunstlexikon von P.W. Hartmann [on-line]. BeyArs GmbH: Salzburg [cit. 2014-7-2]. Přístup z: http://www.beyars.com/kunstlexikon/lexikon_9296.html.

Anna Goldmanová 2.7.2014

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777