Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Výstava

V. je krátkodobé zpřístupnění předmětů uměleckých, historických, průmyslových, hospodářských a jiných, soustředěných do souboru podle výstavní koncepce, která aktualizuje určitou uměleckou nebo obsahovou hodnotu a její společenskou souvislost a funkci. M. Čejka v knize Výstavy aneb několik vět o tvorbě výstav a výstavnictví obecně charakteruje v. jako „předvedení něčeho, duchovních či materiálních statků jiným subjektům, široké veřejnosti nebo úzce zaměřeným kruhům za účelem nabídky, informace, edukace, propagandy i propagace apod.“

V. trvá většinou týdny nebo měsíce, sestává jak z vlastních, tak vypůjčených exponátů, téma zpracovává více do hloubky. Oproti tomu expozicev. dlouhodobá, s obměnami může trvat až 15 let – je sestavena převážně ze sbírkových předmětů instituce a vychází z jejího zaměření.

Dlouhodobá i krátkodová v. může mít studijní, politický, výchovný, vědecký, interpretační, konfrontační, reprezentační, prodejní aj. cíl, vyplývající ze statutu v. (stálá v. sbírek v galerii, salon, přehlídka) ad. V. může být veřejná nebo určená úzkému okruhu odborníků (př. v. padělatelských technik).

Krátkodobé v-y jsou prostředkem osobního, skupinového, generačního nebo názorového nástupu (v. G. Courbeta 1855), formulací uměleckého a společenského programu (v. socialistického umění v Amsterodamu 1931) apod.

Výstavní koncepce vymezuje druh, téma a motiv i časové údobí ad. hlediska pro výběr a přijetí prací. Dále se volí výstavní technika, jíž se zabývá výstavnictví; zahrnuje způsob instalace výstavy (řadové nebo mozaikové zavěšení děl či jejich umístění na stojany a podstavce, uložení do vitrín a pultů a vzhledem k celistvému prostoru či prostoru dělenému např. panely na kóje, tj. na jednotlivé menší prostory), řeší otázku osvětlení, zabezpečení děl před poškozením a krádeží, barevné ladění prostoru, cirkulaci návštěvníků v-y a jejich zorné úhly apod.

Funkce v. vedla k systému v., k dramaturgii, plánování, pravidelnosti a specializaci (př. Mezinárodní bienále grafického designu v Brně).

V-u doplňuje zpravidla výstavní katalog (poprvé provázející v. v Paříži 1673), který reprodukcemi a soupisem vystavovaných děl v-u dokumentuje. Katalog shrnuje badatelské výsledky teoretických a historických rozborů, programových tezí a rovněž odráží postoj realizátora v. ke společenským i politickým událostem (např. protifašistická Mezinárodní výstava karikatury a humoru v Praze 1934). Katalogy bývají často významnými monografiemi nebo historickými přehledy.

V. se zpravidla pořádají na místech jako muzea, galerie, výstavní paláce, radnice, kostely, výstaviště apod.; v-y, zejména soch, se pořádají též ve volné přírodě.

V. může proběhout na jednom místě, nebo jako putovní postupně na několika místech. Téměř výjimkou jsou u nás ateliérové v-y, při nichž umělec zpřístupňuje svá díla po určitou dobu ve své dílně.

V. bývá otevírána vernisáží, slavnostním zahájením, uzavírána bývá někdy dernisáží (finisáží).

Zárodkem v. bylo zveřejňování chrámových uměleckých sbírek v antice, např. při kultovních oslavách či při pompách, ve světské oblasti také z reprezentačních a mocenských důvodů; i antice byly též známy ateliérové v-y a výstavy na tržištích. Rovněž ve středověku byla umělecké díla vystavována jako součást chrámových a klášterních pokladů. Podnětem k současnému typu byl v novověku rozvoj uměleckého obchodu; v 15. stol. bylo běžné vystavovat s prodejním záměrem díla na tržištích (Vladislavský sál v Praze) a zpřístupňovat je ateliérovými v-ami, ale i při procesích a o svátcích umělcům, uměleckým cechům a obchodníkům s uměním. Důležitým článkem v dějinách v. umění bylo jejich pořádání při akademiích ve Florencii, Římě a zejména v Paříži, kde se uskutečnila 1. taková v. r. 1673 na akademii École des beaux arts. Teprve koncem 19. stol. byly v Anglii zavedeny výstavy jednotlivých umělců (One-Man-Show); v nich se již uplatnila historická, systematizující a hodnotící hlediska.

První v. průmyslová se konala r. 1756 a 1757 přičiněním Society for the promotion of arts, manufactures and commerce v Londýně; na kontinentě náleží prvenství Praze, kde byla uspořádána r. 1791 v. na oslavu korunovace krále Leopolda. První Světová v. neboli Expo, prezentace kultury a průmyslu jednotlivých zemí, se uskutečnila v Londýně r. 1851. K účelu tomu byl zbudován proslulý Křišťálový palác a zúčastnilo se 17 062 vystavovatelů.

Související pojmy: → výstava světová, → kultura, → akademie, → cech, → procesí, → obchod umělecký, → antika, → vernisáž, → dernisáž, → monografie, → muzeum, → galerie, → socha, → sbírka, → expozice, → středověk, → novověk, → koncepce výstavní.

L: BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha : Academia, 1997, s. 384–385; SMÉKALOVÁ, Šárka. Muzejní výstavnictví v Jihomoravském kraji po roce 1989: Bakalářská diplomová práce. Brno, 2012, s. 14–15; Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl dvacátýpátý. Praha : Argo, 2002, s. 206–207.

Anna Goldmanová 7.7.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777