Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Umění užité (applied art)

U.u. je souhrnné označení umělecké či průmyslové výroby produkující předměty i samotné výrobky každodenní potřeby, umělecky zpracované ve formě nebo k výzdobě. U předmětů u.u. se tedy prolíná funkce užitná s funkcí estetickou.

Po organizační stránce vychází u.u. z dobových výrobních podmínek, umělecky je ovlivněno dobovými uměleckými styly. Spojením estetické a užitkové funkce patří u.u. k nejstarším uměleckým projevům (pravěké hrnce atd.). V současné době u.u. zahrnuje:

a) umělecké řemeslo, jehož základem je rukodělná výroba v dílně vedené mistrem; vznikají tak unikátní výrobky vytvářené jedinou osobou. Dělí se podle hmot, technik a odvětví. Ve vlastním smyslu slova vzniká až v souvislosti s počátky průmyslové výroby, kdy jednotlivé předměty vyrobené řemeslníkem jako originály nabývají podobného společenského postavení jako díla výtvarného umění.

b) umělecký průmysl, pro nějž je charakteristická větší koncentrace pracovních sil a dělba práce. Výtvarník je většinou jen autorem návrhu. Rozvoj uměleckého průmyslu je spojen s manufakturní výrobou v 16. a 17. století. Manufaktura měla vlastního návrháře nebo spolupracovala s významnými umělci. V 19. století umělecký průmysl přerostl v tovární velkovýrobu, často provázenou narušením dřívější jednoty umění a řemesla. Oddělilo se takzvané umění krásné a umění masové, úzce spjaté s výrobou a základními potřebami společnosti, které zahrnuje tvorbu užitkovou, dekorativní, aplikovanou, nezobrazivou, ornamentální. Někdy též mluvíme o praktické etice. Od poloviny 19. století se projevovala snaha o obnovení estetického aspektu tovární výroby i o znovuoživení starých uměleckých řemesel, zejména ze strany výtvarného hnutí Arts and Crafts (J. Ruskin, W. Morris) s cílem rehabilitovat estetickou stránku u.u. Myšlenky hnutí Arts and Crafts rozvíjela později různá sdružení výtvarných umělců a uměleckých řemeslníků ve světě. Tyto veškeré snahy o zvýšení úrovně u.u. byly dovršeny zřízením institucí pečujících o jeho uchování a rozvoj - uměleckoprůmyslové školy a uměleckoprůmyslová muzea, které se tematikou aplikovaného umění zabývají (1885 Uměleckoprůmyslová škola v Praze – dnes VŠUP, v roce 1885 Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 1873 Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně).

Charakteristickým stylem pro u.u. je posecesní styl art deco, který se u nás rozšířil po 1. světové válce zejména zásluhou uměleckoprůmyslových škol, skláren v Novém Boru nebo družstva Artěl. Vznikl jako luxusní a vysoce dekorativní styl, ale postupně pronikl v jednodušších formách i k širší veřejnosti. Návrháři byli především inspirováni dobou Ludvíka XVI. a empírem. Jako materiál používali exotické materiály jako např. eben, perleť, slonovinu, želví krunýře, zlato apod.

c) novým odvětvím u.u. ve 20. století je průmyslové návrhářství, design (→ design). Design členíme na několik druhů: design spotřebního zboží (předměty denní potřeby), design průmyslových strojů a nástrojů, design architektonických interiérů (soukromých, pracovních a veřejných), design vizuální (písmo, plakáty, reklama), design obalové techniky (úprava obalů pro spotřebitele).

U.u. rozlišujeme z hlediska: funkce – truhlářství, řezbářství, zámečnictví, čalounictví, vázání koberců, krajkářství, výšivkářství, zlatnictví, šperkařství, sklářství, loutkářství, zbrojířství, zvonařství, výroba keramiky, užitá grafika atd. materiálu – výroba z organických látek (dřeva, papíru, kosti, kůže, textilních vláken), z anorganických látek (hlína, minerály, kovy), z umělých látek (porcelán, sklo, plastické hmoty).

L: Encyklopedický slovník. Praha : Odeon, 1993, 1253 s.; Ilustrovaný encyklopedický slovník, III. díl (Pro-Ž). Praha : Academia, 1982, 976 s.; MORANT, Henry de. Dějiny užitého umění od nejstarších dob po současnost. Praha : Odeon, 1983, 573 s.; ŠINDELÁŘ, Dušan. Estetika užité tvorby. Praha : Odeon, 1978, 295 s.

LOR 15.6.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Zofka777