Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Umění moderní (modern art)

U.m. je termín označující umění vzniklé v období od roku 1870 do druhé světové války; často jím bývá mylně označováno současné umění, což je termín označující → umění od druhé světové války. Obyčejně označuje u.m. tvorbu umělců, kteří se vymkli dosavadnímu oficiálnímu uznávanému umění a obrátili se k uměleckým experimentům.

U.m. zahrnuje nově vzniklé styly, jako impresionismus, postimpresionismus, expresionismus, fauvismus, kubismus, futurismus, dadaismus, surrealismus a další. Počátky u.m. v 19. století jsou spojeny především se vznikem impresionismu, tedy s takovými umělci jako Édouard Manet, Claude Monet, s umělci Barbizonské školy. Významnou etapou na počátku u.m. byl postimpresionismus a jeho představitelé Paul Gauguis, Vivent van Gogh, Henri de Toulouse-Lautrec nebo pointilističtí umělci George Seurat a Paul Signac. Expresionismus zastupují především Egon Schiele, Oscar Kokoschka, Edvard Munch, Emil Nolde. Odnoží expresionismu byl fauvismus, zastoupený André Derainem, Henri Matissem nebo Mauricen Vlaminkem. Počátky kubismu vycházely z díla staršího umělce Paula Cézanna a jsou spojeny především s tvorbou Pabla Picassa, Juana Grise a George Braquea. Futurismus, který vyšel z kubismu zase prosazovali italští umělci Giacomo Balla, Umberto Boccioni a Carlo Cara.

Dadaismus je spojený především s umělcem Marcelem Duchampem a jeho přáteli Hansem Arpem, Maxem Ernstem a Francisem Picabiou.

Nejslavnějším surrealistický malíř je Salvador Dalí, mezi dalšími například Giorgio di Chirico, René Magritte, Joan Miró nebo Marc Chagall.

U.m. je charakteristické vznikem mnoha uměleckých skupin jako Der Blaue Reiter, Die Brücke, De Stijl, a dalších.

České u.m. má své počátky v generaci Národního divadla a její krajinomalbě, rozkvět českého impresionismu je spojený s Mařákovou školou krajinomalby. Patřili do ní například Antonín Slavíček, František Kaván nebo Alois Hudeček. Mezi nejvýznamnější české moderní umělce ale patří Josef Čapek, Emil Filla, Václav Špála, Bohumil Kubišta, Adolf Hoffmeister, František Kupka, Kamil Lhoták, Antonín Procházka, Jan Zrzavý nebo Jindřich Štýrský, architekti Josef Gočár, Pavel Janák a Josef Chochol.

Podrobněji:

U.m. je termín používaný v teorii a kritice výtvarného umění, kterým je označována tvorba spjatá s vývojově aktuálními myšlenkami a postupy. Je užším termínem než termín soudobé či současné umění, jež zahrnuje celou dobovou tvorbu, tedy i tvorbu vývojově neaktuální. Termín u.m. se ve výtvarném umění objevil už na přelomu 19. a 20. století, kdy sloužil především jako protipól k soudobému historismu a akademické malbě.

Pojmem u.m. také standardně nazýváme moderní umělecké směry, tedy směry, které se ve výtvarném umění objevují zhruba od počátku 20. století.

Za první moderní umělecký směr lze považovat impresionismus, který vzniká už v 70. letech 19. století. Tento směr se sice nevěnoval žádným novým tématům, zato k jejich ztvárnění užíval zcela nových postupů, a to zejména v práci s barvami. Mezi nejvýznamnější impresionisty patřili C. Monet, E. Manet, E. Degas či P.A. Renoir. Na impresionismus navazovali neoimpresionisté (G. Seurat, P. Signac), kteří užívali zcela nové metody malby, tzv. pointilismu, a také postimpresionisté, mezi které patřil mj. P. Cézanne, který je považován za „otce moderního umění“, jelikož jako první vyslovil myšlenku, že umění se nemůže omezovat jen na prosté zobrazování skutečnosti.

Moderní umělecké směry 1. poloviny 20. století označujeme také jako avantgardní směry. Prvním takovýmto směrem byl ve Francii vzniklý fauvismus, který sice neměl dlouhého trvání, ale měl zásadní vliv na formování dalších moderních směrů. Nejvýznamnějším představitelem fauvismu byl H. Matisse.

Dalším zásadním směrem počátku 20. století byl kubismus, který se podivuhodně uchytil v Československu, kde se promítl dokonce i do architektury. Kubisté přišli se zcela novým způsobem výtvarného ztvárnění a perspektivy, při kterém užívali základních geometrických obrazců v kombinaci s mnohoúhelností pohledu. Představitelem kubismu byl např. Pablo Picasso, jeden z nejvýznamnějších malířů 20. století, nebo francouzský malíř Georges Braque. Podobným novým směrem byl italský futurismus, který také často užíval základních geometrických obrazců, ale jeho cílem bylo zachytit pohyb a dynamiku zobrazovaného.

Po první světové válce se objevuje směr označovaný jako expresionismus (rovněž velmi populární v tehdejším Československu), charakteristický svou syrovostí a exaltovanými tématy. Umělci jako např. E.L. Kirchner často čerpali právě z hrůz, kterých byli svědky během tohoto dosud největšího a nejničivějšího válečného konfliktu. Na první světovou válku reaguje také dadaismus, i když s daleko větším odstupem a nadsázkou. A právě nadsázka, vtip a ironie jsou pro tento směr, představovaný např. všestrannou osobností M. Duchampa, typické. Na dadaismus přímo navazuje surrealismus, který se v umění projevuje dodnes. Surrealisté, jako např. S. Dalí, M. Ernst, R. Magritte nebo F. Kahló, kladli důraz na snovost a „nadrealitu“ (fr. sur realité). Často také užívali tzv. metody automatické malby.

Specifickou kategorií u.m. je abstraktní umění. To se poprvé objevuje už ve 30. letech (za jeho průkopníka je považován i malíř českého původu F. Kupka), ale především pak od druhé světové války. K abstraktnímu umění řadíme celou řadu směrů, např. neoplasticismus, konstruktivismus, orfismus nebo abstraktní expresionismus.

Související pojmy: → impresionismus, → kubismus, → futurismus, → dadaismus, → surrealismus, → konstruktivismus, → umění abstraktní.

L: CHATELET, Albert, GROSLIER, Bernard Philippe. Světové dějiny umění. Ottovo nakladatelství, 2004; LAHODA, Zdeněk (ed.). Dějiny českého výtvarného umění IV. Praha, 1998; LIEVRE-CROSSON, Élisabeth. Od kubismu k surrealismu. Brno, 2007; BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník. Praha : Academia, 1997, s. 226-232.

Valerie Dvořáková 20.6.2012, Barbora Koudelová 11.1.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Joe Angrešt, Quido Meruňka, Zofka777