Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Umění konceptuální

U.k. (z angl. concept = představa něčeho vytvořená v mysli kombinováním všech jeho charakteristik nebo zvláštností) je umělecké hnutí, které staví do popředí myšlenku, záměr, koncept a ideu, před samotné provedení či realizaci uměleckého díla. Základem konceptuálního umění je dematerializace díla, které nyní není nutné zhotovit. Umělci stírají hranice mezi jazykem a uměním, když definují umělecké dílo jako ideu nebo koncepci. Konceptualisti počítají se zapojením diváka, který má „koncept“ dokončit ve své mysli. Konceptualismus často kritizuje komercializaci umění. Označení určitých předmětů za „umění“ zvyšuje jeho materiální hodnoty. Takto může být prodán, koupen popřípadě pojištěn, avšak s označením myšlenky za „umění“ je obchod s uměním narušen.

Pojem u.k. (synonymicky konceptualismus) se poprvé objevil v 60. letech 20. století a jako první ho definoval umělec Sol LeWitt ve svém manifestu. Za předchůdce konceptuálního umění můžeme označit umělce dadaismu, především Marcela Duchampa.

Mezi první a zároveň nejvýznamnější počiny v rámci konceptuálního umění je považována práce Josepha Kosutha, který v roce 1965 vystavil dílo s názvem „Jedna a tři židle“. Samotná realizace se skládá ze tří částí: reálné židle, fotografie této židle a slovníkového hesla židle.

V roce 1958 Yves Klein otevřel výstavu „Prázdno“, kde „vystavil“ pouze prázdné místnosti. K nejznámějším představitelům světové tvorby se řadí Joseph Kosuth, Robert Rauschenberg, Joseph Beuys, Jannis Kounellis, Bruce Nauman, Yves Klein a Sol LeWitt. Z českých představitelů můžeme jmenovat Jiřího Valocha.

Související pojmy: → konceptualismus, → komercializace, → umění, → dadaismus.

L: VÁVRA, Jiří. Od impresionismu k postmoderně: dějiny vizuálního umění. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2001, 127 s.; LITTLE, Stephen. --ismy. Jak chápat umění. Praha : Slovart, 2005, 159 s.

Hana Myšáková, Eva Heřmanová 16.12.2012

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Krhovsky, Zofka777