Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Umění kinetické

Kinetická socha Scotta Weavera (ze 100 000 párátek, vytvořená za 35 let, lokalizovaná v San Franciscu). Zdroj: [1]
Cvičící autobus Davida Černého vystavený v Londýně 2012 před začátkem letní olympiády. Zdroj: [2]

U.k. nebo též kinetismus je umělecký směr, jehož počátky můžeme sledovat již ve 20. letech 20. stol., naplno se pak rozvíjí až v poválečném období, a to zejména v 50. a 60. letech. Hlavním znakem tohoto uměleckého směru je důraz na pohyb, proto také pojmenování kinetický. Pojmem jsou označovány různé trojrozměrné pohyblivé objekty-sochy, předvídatelně fungující stroje, závěsné mobily, které reagují na vlivy okolí, pohyblivé světelné projekce a pak také díla virtuálně pohyblivá, která diváka nutí k určitému hmatovému nebo optickému pohybu a provokují ho k spoluúčasti. Myšlenkově je u.k. propojeno s op-artem, s tím rozdílem, že díla op-artu jsou většinou pouze dvojrozměrná.

Výraz u.k. poprvé použil umělec Naum Gabo v roce 1920 ve svém Realistickém manifestu, kde zavrhuje tradiční statickou koncepci umění (datující se již od Egypta), protože podle něj je existence člověka vyjádřena pohybem a umění by s ním tedy mělo pracovat. Přivedl tak do výtvarného umění výraz, který zatím používala pouze věda.

První kinetická díla vznikala jako součást dadaistického směru anebo v souvislosti s konstruktivismem a byla inspirována estetikou stroje: Marcel Duchamp, Laszlo Moholy Nagy. Po válce je tento proud umění obnoven v Paříži, a to kolem roku 1950. Nejprve vznikají motorové objekty či objekty, které pracují nějak mechanicky, např. za pomoci magnetismu, a to od umělců jako jsou Pol Bury nebo Jean Tinguely.

Později přichází Alexander Calder se svým mobilem, závěsným objektem s nepředvídatelným pohybem, ovlivněným větrem a dalšími vnějšími fyzikálními silami. Jeho tvorbu následují např. Lyn Chadwick, Kenneth Martin.

Práci se světelným pohybem ovlivnili rané experimenty s barevnými varhany. Umělci zde pracují s filmovou, divadelní projekcí, fotografií a lomem světla a vytvářejí tak světelné obrazy. Za průkopníky po roce 1955 Jsou považováni Frank Malina a Nino Calo, kteří měli řadu následovníků ve Spojených státech, jež obohatili světelné-kinetické umění o experimenty se vzácnými plyny neonem a argonem.

Významní představitelé a díla: Marcel Duchamp - Kolo od byciklu; Laszlo Moholy NagyModulátor světla a prostoru; Alexander CalderMobil; Theo Jansen - Strandbeests (ukázková videa viz zde [3] a zde [4]).

Související pojmy: → dadaismus, → konstruktivismus, → op-art, → light art, → film.

L: PIJOAN, José. Dějiny umění, svazek č. 10. Praha : Odeon, 1984; ArtMuseum.cz. Kinetiské umění. Přístup z: [5]

Pavla Lachmanová 8.1.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Zofka777