Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Umění (art)

V nejobecnějším pojetí lze u. definovat jako 1. „vysoký stupeň dovednosti, tvůrčí schopnosti v určitém oboru činnosti“, tj. dovednost, které je možné se naučit, např. lékařské, kuchařské, sportovní, pěvecké, bojové, válečné, řemeslné umění, umění komunikace, viz CoJeCo (v ang. skill, ability, mastery). Ve vztahu ke kultuře lze u. chápat úžeji jako 2. tvůrčí činnost člověka, kterou je vizuálně, verbálně, prostorově či zvukově reprodukována realita, resp. subjektivně vnímaný svět, emoce, události apod. 3. Pojem u. lze definovat i výčtem dílčích typů tzv. krásných umění (fine arts), např. malířství, grafická díla, sochařství, rytectví, literatura, tanec, zpěv, hudba, divadlo, film, umělecká fotografie, architektura, tj. děl, která byla vytvořena z estetických či konceptuálních důvodů, nebo výčtem oblastí tzv. užitého umění (reklama, plakát, všeobecný → design čehokoliv). 4. Pojem u. lze různě chápat i na základě posloupnosti jeho vzniku, a to u. jakožto umělecký proces (vlastní tvorba) a u. jakožto výsledek této tvorby (umělecké dílo). 5. Pojem u. lze chápat i jako formu společenského vědomí, jeho odraz, jako součást vzdělanosti či ideologické nadstavby dané společnosti. V nejvolnějším významu lze 6. u. chápat jako oblast tvůrčí činnosti, v níž se lidé snaží podle svého - v podstatě jakéhokoliv nadání - a podle svých znalostí či dovedností vyjadřovat své myšlenky, pocity a názory vytvořením určitého díla.

Ottův slovník naučný Ottův slovník definuje u. jako „úmyslné tvoření nebo konání, jehož výsledek nad jiné výtvory a výkony vyniká jistou hodnotou již při pouhém nazírání a vnímání, tj. hodnotou estetickou“.

Encyclopedia Britannica definuje u. jako „užívání dovedností a představivosti k vytváření estetických předmětů, prostředí nebo zážitků, které lze sdílet s druhými lidmi.“

Mezi základní funkce u. patří svobodná tvorba (volné umění); estetické vnímání a reprodukce skutečnosti; funkce poznávací, hodnotící, sdělovací, expresivní a komunikační; funkce uspokojování duchovních potřeb lidí; funkce uspokojování estetických potřeb lidí (např. i → umění užité); funkce metaforická. Mezi sekundárně vzniklé funkce pak může patřit ekonomická, statusotvorná či pedagogická funkce u. Vedle oblastí, kde je u. samo sobě cílem jeho tvůrců (viz → umění vysoké), se u. také účelově užívá ke zdobení předmětů každodenní potřeby (též aplikované umění, → kýč ), k terapii (→ arteterapie), k vyvolávání nálad, pocitů, k podpoře šíření určitých myšlenek či k ideologické propagaci apod.

Podle způsobu prezentace lze rozlišovat jednak umění výtvarná (vizuální) a vizuální umělecká díla vzniklá v oblasti malířství, grafiky, fotografie, designu, sochařství či architektury, jednak umění múzická (performativní), které tvůrce sám prezentuje před publikem (tj. divadlo, tanec, hudba, zpěv, přednes). Vizuální a performativní u. je pak často souhrnně označováno pojmem živé umění. Nově je používán také pojem umění akční (→ umění akční), jímž umělec formou inscenizace vtahuje publikum do děje či vlastní tvorby, často s cílem vyvolat odezvu, provokovat či šokovat (→ happening).

Vědy zabývající se uměním – estetika, psychologie umění, sociologie umění, dějiny umění, literární věda, sémiotika a další.

L: CUMMING, Robert. Umění. Praha : Slovart 2007; Ottův slovník naučný, heslo „Umění“, sv. 26, s. 170

Eva Heřmanová 24.3.2012

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Zofka777