Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Turismus kulturní (cultural tourism)

Turismus podle Vitákové cestovní ruch, dnes právem často označovaný přímo za turistický průmysl, tvoří rovněž nesmírně široký komplex činností a podílí se na něm celá řada subjektů. Cílem tohoto oboru lidské činnosti je umožnit, organizovat a zpříjemnit občanům cestování, ať již rekreační či poznávací. Hlavním subjektem je v cestovním ruchu cestující občan. K uspokojení jeho přání a potřeb se postupně vytvořila celá široká škála profesí a profesionálních podnikatelských subjektů. Šíře oboru cestovního ruchu tak ve svých ekonomických souvislostech přináší značný multiplikační efekt (viz i → efekt multiplikační).

Definice cestovního ruchu podle UNWTO (United Nations World Tourism Organization – Světová organizace cestovního ruchu) říká, že: 1. cestovní ruch je činnost osob cestujících do míst a pobývajících v místech mimo své obvyklé prostředí po dobu kratší než jeden ucelený rok, za účelem trávení volného času a služebních cest (osoba nesmí být odměňována ze zdrojů navštíveného místa); 2. cestovní ruch je mnohostranným odvětvím, které zahrnuje dopravu, turistická zařízení, poskytující ubytování a stravování, služby cestovních kanceláří a agentur, průvodcovské služby, turistické informační systémy a další infrastrukturu či další služby cestovního ruchu. Odvětví cestovního ruchu patří mezi nejvýznamnější součásti národní i světové ekonomiky.

T.k. lze stručně definovat jako aktivitu, která různými způsoby uspokojuje duchovní potřeby lidí (vzdělávání, poznávání, poučení, ale i zábavu či rozptýlení kulturními aktivitami). Technickou základnu t.k. tvoří kulturně historické objekty, kulturní a osvětová zařízení, společenská a zábavní centra. V praxi se t.k. zpravidla (až na výjimky) nevyskytuje v čisté podobě, ale vždy v kombinaci s poutním, kongresovým, pobytovým či lázeňským cestovním ruchem.

Podle Páskové, Zelenky je t.k. (nebo také synonymicky kulturně poznávací) turismus, který je spojen s poznáváním jiných kultur, zvyků, tradic, způsobu života, náboženství. V rámci této formy rozlišujeme vzdělávací cestovní ruch usilující o získání znalostí a dovedností v navštíveném místě, či náboženský (religiózní, poutní) cestovní ruch, spočívající v návštěvách religiózních památek, velmi často u příležitosti náboženských obřadů a poutí (viz i → místo poutní, → památka sakrální).

Podle Heskové je t.k. jednou ze základních forem cestovního ruchu, která je spojena poznáváním historie, kulturního dědictví, kultury, tradic, zvyků a způsobu života rezidentů navštívené destinace. Může mít podobu návštěv muzeí, galerií, výstav, kulturně historických památek, archeologických lokalit, hudebních či filmových festivalů, společenských, folklorních a náboženských akcí. T.k. vyžaduje ochotu návštěvníků dozvědět se něco nového, kombinuje tedy prvky vzdělávání se zábavou a trávením volného času. Podílí se na zvyšování společenské, kulturní a odborné úrovně lidí. Často dochází k jeho prolínání s jinými formami cestovního ruchu, zejm. lázeňským, rekreačním, zdravotním a kongresovým cestovním ruchem.

Podle Mirvalda je t.k. "forma cestovního ruchu, kdy účastník cestovního ruchu má za cíl vyvolání prožitků a poznatků z uměleckých děl, památek a sbírek, architektury, kulturních tradic a etnografických zajímavostí (folklór, kroje, zvyky, architektura) či kulturních akcí (výstavy, slavnosti nebo festivaly)."

Podle UNWTO je t.k. pohyb osob především z kulturních důvodů, jako jsou studijní cesta, umělecké představení, kulturní zájezd, cestování na festival a další akce, návštěva památek a sídel, cesta za poznáváním přírody, folklórem, uměním či poutěmi.

Podle Kadlece, Svobody se t.k. v poslední době rozděluje také na tzv. art tourism, tedy umělecký turismus, který je zaměřen na poznávání umění a současných kulturních projevů, a heritage tourism, neboli památkový turismus, orientovaný na historické památky a kulturní dědictví.

Podle Vaníčka, Ruxe je t.k. definován jako "pohyb osob mimo jejich obvyklé prostředí na dobu kratší než jeden souvislý rok (u domácího CR 6 měsíců), s cílem získat nové informace a zkušenosti k uspokojení kulturních potřeb. Oblast kulturního CR je významnou podmnožinou cestovního ruchu. Především zahrnuje cestovní ruch v městských oblastech, zejména historických, seznámení s jejich architekturou, kulturními památkami a návštěvu zařízení, jako jsou muzea, divadla atd. Může zahrnovat i cestovní ruch ve venkovských oblastech, kde se turisté seznamují s kulturními tradicemi domorodých komunit (např. festivaly, rituály), životním stylem lidí v těchto zeměpisných oblastech, historií národů, jejich uměním, náboženstvím a dalšími prvky, které pomáhají utvářet jejich způsob života, jejich hodnoty a životní styl. Tato forma cestovního ruchu je populární po celém světě a kulturní turismus může sehrát významnou roli v rozvoji různých regionů světa."

T.k. se tedy věnuje bližšímu seznámení turistů s kulturními cennostmi navštěvované lokality. Je to cestování, jehož cílem je návštěva památek, galerií, festivalů, kongresů i etnografických zvláštností. K tomu také přispívá rozvoj dopravních prostředků, který zkracuje vzdálenosti mezi všemi kouty světa. Nejčastěji se tomuto druhu turismu věnují cestovní kanceláře, pro které tento představuje další možnost finančního zisku. Kromě cestovních kanceláří t.k. využívají i majitelé kulturních objektů a místní lokality (obce, kraje, regiony), pro které přináší tento typ turismu kladný multiplikační efekt.

Mezinárodní Charta kulturního turismu – vznik v roce 1999, pod záštitou ICOMOS. Pomáhá regulovat směr managementu cestovního ruchu v místech s významným kulturním dědictvím. Definuje vztah mezi turismem a kulturní diverzitou míst, turismem a interkulturním dialogem a turismem a regionálním rozvojem. Organizace a státy podepsané pod touto chartou se zavazují k boji proti chudobě v turistických destinacích, ochraně životního prostředí a vzájemnému kulturnímu respektu.

Související pojmy → dědictví kulturní, → diversita kulturní, → kultura lokální, → muzeum, → galerie, → výstava, → památka kulturní, festival, → festival filmový, → turismus lázeňský, → turismus kongresový, → folklor, → umění, → turismus náboženský, → pouť náboženská, → místo poutní, → heritage tourism, → turismus filmový, → turismus folklorní.

L:
VITÁKOVÁ, Marie. Využití kulturních a přírodních památek pro cestovní ruch. Praha, 2007, přístup z: [1].
NETKOVÁ, Jarmila. Památkový fond a jeho využití v evropském cestovním ruchu. In: Kolektiv autorů: Cestovní ruch a Evropská unie – vybrané kapitoly. Sborník prací. Vysoká škola ekonomická, Praha, 2000, s. 49–70.
PÁSKOVÁ, Martina, ZELENKA, Josef. Cestovní ruch – výkladový slovník. Praha : Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2002. 448 s.
Mezinárodní Charta kulturního turismu, přístup z: [2];
HESKOVÁ, Marie. Cestovní ruch: pro vyšší odborné a vysoké školy. Praha : Fortuna, 2011, s. 22, 216 s.
KADLEC, Miloš, SVOBODA, Milan. Památková péče, cestovní ruch a veřejná správa. [online]. Praha : Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2007. [cit. 2013-03-03]. Přístup z: [3].
MIRVALD, Stanislav a kol. Geografie cestovního ruchu. Západočeská univerzita, Plzeň, 1996, 128 s.
KESNER, Ladislav, MORAVEC, Ivo, NOVOTNÝ, Radek, ŠKODOVÁ-PARMOVÁ, Dagmar. Management kulturního cestovního ruchu. Praha : Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2008. 183 s. Přístup z: [4].
RICHARDS, Greg (ed.). Cultural Tourism: Global And Local Perspectives. Haworth Press, Binghamton, New York, 2006, pp. 347. Přístup z: [5].
RICHARDS, Greg, MUNSTERS, Wil (eds.). Cultural Tourism Research Methods. [online], 2013, CAB International, United Kindom. Přístup z: [6] a zde [7].
VANÍČEK, Jiří, RUX, Jaromír. Aktuální problémy cestovního ruchu „Kulturní cestovní ruch“. Sborník mezinárodní konference. Vysoká škola polytechnická Jihlava, 2010, s. 123, 169 s.

Veronika Janouchová 19.6.2012, Eva Heřmanová 3.3.2013, 25.4.2014, 3.6.2015, 8.8.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Bludišťák, Joe Angrešt, Zofka777