Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Tradice (tradition)

Pojem t. ve svém původním latinském významu „traditio“ znamená předávání. V nejširším slova smyslu znamená předávání obyčejů, poznání či mravů v rámci kultury. Méně se používá pojem „tradování“, jako samotný proces předávání a přenášení.

Nejobecněji je t. souhrn myšlenkových, duchovních, uměleckých i praktických vědomostí, dovedností a postojů, které se předávají z generace na generaci, čímž se udržují, prohlubují a šíří. Tradice je současně duchovní i kulturní dílo, které nemá autora, není prosazováno mocí či autoritou, přitom stále žije a působí. Je podstatnou složkou náboženství, kultury, civilizace i výchovy. Mezi součásti tradice patří podoba a způsob používání předmětů denní potřeby, tradiční písně a keramika.

Slovo t. se užívá ve více významech: a) jako přímo to, co se předává (traditum); b) jako konkrétní proces předávání (tradendum); c) daná zvyklost či obyčej.

T. znamená 1. odevzdávání a přejímání způsobů věření, mluvy, cítění a jednání, mravů a organizace společenské z generace na generaci; 2. předávání kulturních vzorců a významů ve studovaných společenstvích a společnostech; 3. Woitsch chápe t. ve třech rovinách: a) tradiční pojetí t. = když lidé pokračují v nějaké činnosti čistě jen proto, že je to tradiční, jako odkaz jejich předků a oni v něm vědomě pokračují, b) t. jako adaptační strategie (konstruktivistické pojetí), c) středové pojetí t.; 4. Šottnerová chápe t. jako souhrn zvyků a zvyklostí, které mají charakter generačního → dědictví; 5. Richter uvádí, že t. bývá srovnávána s tím, co je zvyk a dědičnost, často bývá označována jako sociální zvyk nebo sociální dědičnost; 6. slova ve spojení s adjektivem tradiční (tradiční řemesla, receptury) slouží jako výrazy pro něco starého a důvěryhodného; 7. pro arts management je pojem důležitý především z hlediska předávání kulturních vzorců, které dokladují způsob života našich předků a pomáhají nám objasnit jejich chování, kulturu a historické souvislosti (viz → vzorec kulturní).

Tradici náboženskou lze vnímat jako předávání určitých zkušeností ve víře. Loukotka uvádí, že v katolické církvi se jedná především o celý obsah víry od učení apoštolů až po tradiční výklad víry v písmu, který byl zachován až do dnešní doby; v židovství se poukazuje na vyvolený národ pevně spjatý s Hospodinem, t. a jejich dodržování je pro židovství zcela zásadním pojmem. Pro islám je směrodatná především Sunna (arabsky „podání, tradice“). Tato nauka, práva i zvykové t. se včlenily do náboženského systému islámu. Protestanté v době reformace kritizovali křesťanské podání t. a tradiční výklad písma postavili proti sobě.

Tradici lidovou lze definovat jako rozmanité projevy národů, etnických či národnostních skupin v jednotlivých regionech, vesnických a městských vrstvách. Za tvůrce t. byli považováni neprofesionální a mnohdy anonymní jednotlivci. Za nositele t. pak menší sociální skupiny a lokální společenství, které jednotlivé projevy převzaly (viz i → kultura lokální). Projevy ttadiční lidové kultury se dochovaly jako hmotné artefakty či jako nehmotné statky nebo sociální jevy, které se dědí v lokálních kulturních společenstvích. S oblastí lidové t. souvisí → folklorismus a → folklor.

L:
WOITSCH, Jiří. Rozhovor „Tradice = kvalita nebo přežitek?“, Český rozhlas, 21.12.2006, rubrika Člověk. Přístup z: [1]
ŠOTTNEROVÁ, Dagmar. Lidové tradice. Praha, 2009.
LOUKOTKA, Jiří. O církevně náboženských a socialistických společenských tradicích. Brno, 1973.
RICHTER, Karel. O tradicích. Praha, 1982.
KRUPKOVÁ, Jaroslava. Tradice a Etnografie: K úloze tradice ve vývoji kultury. Praha : Karolinum, 1991.

Odkazy:
Wikisofia. Krupková, Jaroslava. Tradice a etnografie. Přístup z: [2]

Anna Bláhová 18.6.2012, Eva Heřmanová 19.1.2016

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Joe Angrešt, Zofka777