Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Terasa

(z franc. terrasse = chodník)

1. uměle vytvořený nebo přírodní stupeň v terénu. Původně t-y vznikaly při zemědělské úpravě příkře svažitých pozemků, kde vodorovné pásy půdy byly podpírány zdmi, stavěnými většinou nasucho. Tyto opěrné zdi známe již ze starověké Mezopotámie, Persie aj.

T-y jako terénní úpravy kolem budov jsou charakteristické pro staré italské vily v renesančním slohu, protože tyto byly většinou stavěny na vyvýšeném místě. T-y byly protínány schody vedoucími až k budově. Slavné t-y starověku jsou v Deir el Baheri v Egyptě a u perských a asyrských chrámů; z novějších jsou to t-y u zámku St. Germain v Paříži, brühlské v Drážďanech, na Michelangelově náměstí ve Florencii, Monte Pincia v Římě.

Každá t. vytváří široký a vysoký stupeň, jehož horní povrch je skloněn pouze mírně dopředu a je osázena rostlinami zatímco přední, nakloněná stěna bývá porostlá vinnou révou nebo ovocnými stromy (střih na ovocnou stěnu).

T. je také usazenina (jezerní, říční, mořská). V geologii: terasové štěrky – písky, uloženiny spočívající na t-ách.

2. rovná střecha domů nebo věží přístupná a upravená pro chůzi a pobyt, obyčejně opatřená zábradlím. Též nezastřešená rovná plošina, připojená k domu v přízemí sloužící odpočinku.

Související pojmy: → náměstí, → zahrada, → věž, → schody, → zámek, → chrám, → starověk, → sloh renesanční, → vila, → zeď, → zábradlí, → střecha.

L:
SYROVÝ, Bohuslav. Architektura: naučný slovník. Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1961, s. 292.
KRAUS, Jiří. Nový akademický slovník cizích slov A-Ž. Praha : Academia, 2007, s. 795.
Terrasse. In: Meyers Großes Konversations-Lexikon [on-line]. © Academic, 2000–2014 [cit. 2015-6-12]. Přístup z: [1]

Anna Goldmanová 12.6.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Fantomas, Joe Angrešt