Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Symbol (symbol)

(řec. symbolon = poznávací znamení, značka, znak)

1. s. původně označoval úlomek kostky nebo jiného předmětu sloužící jeho držiteli při pozdějším novém sesazení k prokázání totožnosti, tj. poznání toho, co bylo utajeno (později místo tohoto postupu používána pečeť).

2. v přeneseném smyslu s. utajuje a zároveň vyjevuje význam, jenž mu byl dán v daném názorovém systému.

3. v obecném smyslu je s-em všechno, co je stanoveno nebo chápáno jako znak.

S. je prostředkem přijímání a poznání smyslově nedostupných sfér. S-y jsou důležitým prostředkem zkonkrétění abstraktních dějů. Měly svůj význam zvlášť v dřívějších dobách, kdy širším vrstvám obyvatelstva bylo abstraktní myšlení vzdálené.

S. má smyslovou podobu geometrického prvku či vzorce, písmena nebo soustavy písmen (monogram, kříž z písmen), číslice, zobrazení živlů a vesmírných těles (měsíc, hvězdy, voda, oheň) a přírodních jevů (mraky, déšť, vegetační cyklus), smyslových počitků (barvy), podoby rostlin (stromy, květiny a jejich části) i zvířat, mytologických postav a mytologických zvířat i bájných bytostí (kentauři), předmětů (koruna, klíč, váhy), gesta, postoje apod.

Význam s-u může být kosmogonický, kosmologický, magický, náboženský, morální, politický aj. a je historicky podmíněn typem společnosti, jejím vývojovým stupněm, tradicemi, zeměpisnými podmínkami apod. Týž s. může mít v různých společenstvích různý význam (př. egyptský kříž: v Egyptě s. slunce a slunečních paprsků, v amerických kulturách s. deště a boha deště). Prolínáním a stykem různých kultur byly s-y přebírány a aktualizovány pro nový systém (např. jako antiteze). Výklad významu s-ů je dnes samostatným vědním oborem založeným na obsáhlé komparativní práci, psychologických, historických aj. výzkumech, které přihlížejí k původu s-u, proměnám v čase co do formy a obsahu, významovým mnohoznačnostem a významovým řadám, jež tvoří, soustavám, do nichž je včleňován (magie, mytologie, náboženství, alchymie, politika) a v nichž působí.

Pro analýzu a výklad umělecké symboliky se vytvořily přiměřeně různé tradice, mj. uměnovědná ikonologie ve svých různých podobách (duchovně, kulturně či formově historická), psychoanalýza umění (S. Freud, C. G. Jung) nebo literárně vědný výzkum. Významné podněty přinesla i Goodmanova teorie s-u patřící do analytické filosofie.

Ve výtvarném umění může být s. bezprostředně zjevnou složkou prvního významového plánu, např. v zobrazení motivu a gesta (sv. Vít, ledňáček, klanění), jeho zjevnost však může být potlačena a např. uložena jako geometrický vzorec do kompozice, do číselných vztahů apod., tj. do další významové vrstvy.

Pro estetiku nabývá s. významu s novověkým uvolněním myšlení od zavedených (magických, mýtických, náboženských) světových řádů.

V hudbě zahrnuje oblast obrazného významu, který souvisí buď s danou hudební formou nebo jejím záznamem (př. tzv. hudba pro oči, číselná symbolika), nebo je pochopitelný z platné konvence (př. houslový klíč). S-y v hudbě byly oblíbené zvláště v době baroka.

Související pojmy: → hudba, → hudba pro oči, → symbolika číselná, → baroko, → konvence, → estetika, → magie, → mýtus, → náboženství, → kompozice, → motiv, → umění výtvarné, → ikonologie, → teorie, → tradice, → kultura, → monogram, → psychologie, → historie, → etika, → kentaur, → symbol národní, → symbolika, → symbolizace, → symbolismus, → emblém, → znak, → značka.

L: BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha : Academia, 1997, s. 355–356; HENCKMANN, Wolfhart, LOTTER, Konrad. Estetický slovník. Praha : Svoboda, 1995, s. 172–173; MORITZ, Reiner E. Knaurs Musiklexikon. Vollst. Taschenb.ausg. München: Knaur, 1989, s. 754.

Anna Goldmanová 28.12.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Joe Angrešt, Quido Meruňka, Zofka777