Z Arts Lexikon
Verze z 2. 3. 2014, 22:29, kterou vytvořil Zofka777 (diskuse | příspěvky) (SMOLÍK,)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Subkultura (subculture)

Pojem s. poprvé definoval v roce 1947 Gordon jakožto „pododdělení národní kultury, složené z kombinace sociálně situačních složek, jako je třídní status, etnický původ, městské nebo venkovské osídlení a náboženská příslušnost, které tvoří svou kombinací fungující jednotu, jež integračně upevňuje na ní se podílející jedince.“

Podle Velkého sociologického slovníku je s. definována jako 1. soubor specifických norem, hodnot, vzorců chování a životní styl charakteristický pro určitou sociální skupinu v rámci širšího společenství (tj. v rámci dominantní kultury, jejíž je tato podskupina konstitutivní součástí). Pojem je používán i pro 2. specifickou skupinu či specifické společenství lidí, kteří jsou tvůrci a nositeli zvláštních, odlišných norem, hodnot, vzorců chování a zvyků. Liší se zpravidla svým image (symboly, vzhled, odívání) a viditelně odlišným životním stylem, i když se podílejí i na kultuře převažující a na fungování širšího společenství lidí, do něhož patří. Jde zpravidla o neformalizované sdružení lidí, kteří se vzájemně vyhledávají a podporují. Pojmem s. ale může být označována i 3. množina nezávislých myšlenkových proudů a hnutí, které si navzájem neprotiřečí, 4. dílčí kategorie uvnitř širší kultury, resp. skupina, která je součástí širší kultury, ale má své odlišné normy, hodnoty a životní styl, tj. varianta kultury reprezentovaná určitým segmentem populace (viz Holmes).

Vzhledem k nejednotnému pohledu na s. a vzhledem k existenci řady jejích různých definic, bývá pojem s. zaměňován i s pojmy hnutí, umělecká komunita či neformání sociální skupina, a to zejména ve druhém z výše uvedených významů.

S-y mohou vznikat na organizované i neorganizovné bázi (např. skauti, junáci vs. trampové, ale i s. mládeže). Smolík tuto s. mládeže definuje jako typ subkultury vázaný na specifické způsoby chování mládeže, na její sklon k určitým hodnotovým preferencím, akceptování či zavrhování určitých norem, životní styl odrážející podmínky života.

Nejčastěji se ale lze setkat se spontánně vzniknuvšími s., které mají tendenci a potřebu se vůči dominantní kultuře záměrně vymezovat. Takové s., které výrazně negují některé hodnoty dominantní kultury a vstupují s ní do konfliktu, jsou označovány pojmem → kontrakultura. Subkultury jsou relativně stálé v čase, postupně se ale mohou transformovat právě do podoby kontrakultury. Subkultury zpravidla nejsou vázány na určité místo, ale jsou rozšířeny v celé společnosti.

Vzhledem k různým pojetím s. lze různě chápat i jejich funkce, za něž jsou považovány (Brake): 1. nabídka řešení určitých problémů vzniklých na základě rozporů v sociálně-ekonomické struktuře společnosti, problémů, které jsou zažívány kolektivně či generačně; 2. nabídka specifického kulturního prostředí, z něhož si lze vybrat určité prvky (životní styl, idee, hodnoty) a vytvořit si vlastní identitu nezávislou na dominantní společnosti; 3. alternativní forma sociální reality nebo i symbolické (či virtuální) komunity zprostředkované masovými médii; 4. nabídka smysluplného využití volného času, zejména v případě absence smysluplnosti aktivit jiných (včetně zaměstnání); 5. nabídka individuálního řešení existenčních či existencionálních dilemat.

Čím je kultura komplexnější a čím diferencovanější (etnicky, ekonomicky) je daná populace, tím pravděpodobnější je vznik různých s. Analogicky, čím globalizovanější je společnost, tím (na principu akce-reakce) je pravděpodobnější vznik různých s. Subkultury obohacují a oživují dominantní kulturu o nové vzorce chování, neotřelé myšlenky a hodnoty a bývají tak podhoubím nových kulturních a sociálních trendů.

Subkultury bývají zkoumány nejčastěji v souvislosti se sociální stratifikací (subkultura bezdomovců), etnickou diferenciací (romská subkultura), náboženskou či politickou orientací (jehovisté, rastafariáni, satanisti, jogíni, anarchisté, yippies, neonacisté, hackeři, underground), způsobem života (squatters, hippies, hoboes, motorkáři, neohippies, yuppies), deviantním chováním (hooligans, skinheads, drogová subkultura), ale i s jinými preferovanými životními hodnotami či potřebami (chalupářská subkultura, trampové, vegetariáni, vegani, skaters, kulturisti, graffiti), s módním stylem oblékání (emo, indies), hudebními styly (technaři, metalisté, punkeři) aj. Zejména v posledních dvou oblastech dochází často i k tzv. promiskuitě subkultur, projevující se jejich střídáním v relativně krátkém časovém období.

Příslušníci určité s, kteří se vyznačují odlišnými názory a chováním, životním stylem, jinými vyznávanými hodnotami, argotem, jazykem, preferencí určitých hudebních stylů, vzhledem či stylem oblékání, obvykle nenarušují chod a fungování dominantní kultury. Touto kulturou jsou povětšinou tolerováni, a to na rozdíl od s. vytvářených v reakci na marginalizaci, nepochopení, nekomunikaci, viz → kontrakultura.

L: LINHART, Jiří, VODÁKOVÁ, Alena. Velký sociologický slovník. P-Ž. Praha : Karolinum, 1996, s. 1248; GORDON, Milton, M. The concept of the sub-culture and its application. In: GELDER, Ken, THORNTON, Sarah. The subcultures reader. London : Routledge, 1997. Part One. The Chicago School and the sociological tradition, s. 40-41; SMOLÍK, Josef. Subkultury mládeže : uvedení do problematiky. Praha : Grada, 2010, 281 s.; HOLMES, Robert. In: GEIST, Bohumil. Sociologický slovník. Praha : Victoria Publishing, 1992, s. 474; BRAKE, Michael. Comparative youth culture : the sociology of youth cultures and youth subcultures in America, Britain and Canada. London : Routledge, 1990, 228 s.; SMOLÍK, Josef. Subkultury mládeže: uvedení do problematiky. Praha : Grada, 2010, 281 s.

Eva Heřmanová 17.3.2012

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Joe Angrešt, Zofka777