Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Stodola

Typy s-l: a) podélně průjezdná b) osmiboká Zdroj: VAŘEKA, Josef, FROLEC, Václav. Lidová architektura: encyklopedie

(ze staronordického stöđull = od státi)

S. byla nejdůležitější provozní stavbou. Sloužila k ukládání nevymláceného obilí, pro mlácení obilí a skladování vymlácené slámy. Původně se jednalo o stavby ze dřeva, proto jsou nejstarší archeologicky nedoložené. Poprvé jsou v písemných pramenech zmíněny v polovině 12. století (údaje týkající se církevních statků). Před s-ami se na venkově používaly jednodušší stavby běžné jak u Slovanů, tak v době středověku. Sklizené obilí se ukládalo do stohu krytého provizorní kůlovou stavbou s jehlancovou doškovou střechou a stěnami vypletenými proutím – tzv. brah, oboroh. Ve 13. a 14. století brahy postupně mizely, uzavřené s-y jsou běžné od 15. století (změna pravděpodobně přišla se změnou klimatu).

Nejstarší známé středověké s-y měly nízké roubené stěny a polygonální (většinou osmiúhelníkový) půdorys. Ten umožňoval vysokou strmou doškovou střechu, která sahala někdy až skoro na zem. Uprostřed byl mlat uzavřený na protilehlých stranách vraty (aby s-ou mohl projet vůz). Nejstarší s-y tohoto typu jsou dochovány z 2. poloviny 17. století. Stěny se většinou roubily z neopracovaných kmenů (kuláčů) a mezery mezi nimi se nevyplňovaly, aby stavba větrala. Stávaly vždy jako samostatné stavby.

Ve 2. polovině 18. století vyšly protipožární předpisy, které nařizovaly stavět s-y ve větší vzdálenosti od obytných budov, takže se s-y přesunují do střední části zahrad (humen) či na jejich konce. S přechodem na zděné s-y s ohnivzdornou krytinou se vrátila s. opět na konec dvora, nebo byly napojeny na další hospodářské a obytné budovy. Polygonální s-y svým půdorysem se nehodily do sevřených kolonizačních vesnic s nedostatkem prostoru.

Obdelníkové půdorysy s-l a vysokými stěnami se objevují již v 16. století. Stavěly se buď zvlášť (v závěru dvora či mimo něj) nebo napojené na další budovy. Ve vesnicích, kde nebyl dostatek prostoru, se stavěly za humny v řadě vedle sebe nebo samostatně. Mívaly polovalbovou střechu, někde sedlovou. Jako krytina se užívaly došky a šindele, později břidlice a od 2. poloviny 19. století pálené tašky. Měly dle oblastí a charakteru hospodářství různou velikost a konstrukci. Zprvu byly z kuláčů, později z hranolovaných trámů i pobité prkny. Nerovný terén vyrovnávala kamenná podezdívka. Od počátku 16. století se stavěly i hrázděné (někde roubené či zděné s hrázděným štítem). Brzy se začaly stavět s-y celé zděné (v církevních dvorcích již před husitskými válkami). V oblastech s nedostatkem stavebního dřeva se tak stavělo i na venkově (Slánsko, Lounsko, Litoměřisko) - byly vyzdívány lomovým kamenem či nepálenými cihlami a obyčejně se neomítaly. Po třicetileté válce se kombinovalo pálené zdivo (v nárožích) s nepáleným.

V rovinatých krajích býval vnitřní prostor s-l veliký, aby pojal všechnu úrodu); někde měli i dvě s-y. Hospodářství orientovaná na chov dobytka mívala s-y malé, někdy jen velkou komoru s vraty. Taková byla často spojena s obytnou částí pod jednu střechu.

Většina s-l byla průjezdná v kratší ose (s-y příčné), vzácně se objevily i s-y podélné. Funkci s-y plnily i kryté vjezdy navazující na obytnou část domu. Dnes slouží s. i k uchovávání hospodářského nářadí a techniky apod.

Související pojmy: → došek, → šindel, → střecha, → štít, → zdivo hrázděné, → konstrukce, → humno, → vesnice, → půdorys, → statek, → dvorec.

L:
FROLEC, Václav. Lidová architektura na Moravě a ve Slezsku. Brno : Blok, 1974, s. 180.
VONDRUŠKOVÁ, Alena, VONDRUŠKA, Vlastimil. Vesnice. Praha : Vyšehrad, 2014, s. 116–118.
VAŘEKA, Jose, FROLEC, Václav. Lidová architektura: encyklopedie. Praha : Grada, c2007, 273 s.
MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého a slovenského. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1957, s. 578.

Anna Goldmanová 25.3.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Bludišťák, Echo, Zofka777