Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Stavba církevní

Pojem s.c. označuje nemovitost, která je ve vlastnictví církve nebo je tak vnímána, a to zejména díky své minulosti. Pojmem s.c. jsou označovány i novodobé stavby (kaple a kostely vybudované po roce 1989 ve vlastnictví církve). Všechny s.c. lze dále členit z hlediska jejich funkce, a to na církevní stavby profánní (např. hospodářské budovy, stavby sloužící pro vzdělávání a výchovu, kulturu či osvětu, zdravotní a sociální péči, obytné a správní účely, tj. např. fary, pastorační a společenská centra aj.) a na církevní stavby sakrální (např. kostel, klášter, kaple, boží muka aj.). Pokud takovéto objekty požívají památkovou ochranu ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb., označují se jako sakrální, resp. profánní kulturní památka ve vlastnictví církve.

Vedle toho je třeba odlišit obecnější pojem stavby profánní (→ památka profánní), které slouží ke světským (nikoliv bohoslužebným) účelům, a mohou, ale také nemusí být vlastnictví církve (tj. většina panských sídel – hradů, zámků, zřícenin či tvrzí). Příkladem profánní stavby může ale také být odsvěcený a odpamátněný kostel v soukromém vlastnictví , plnící např. rekreační funkci. Adjektivum „profánní“ podle různých slovníků značí: jsoucí mimo svatyni, znesvěcený, znesvěcující, bezbožný, nečistý, nezasvěcený či laický. Adjektivum „sakrální“ lze podle různých zdrojů překládat jako: bohoslužebný, svatý, posvátný, chrámový, náboženský, uctívaný, vysvěcený apod.

Analogicky lze také vymezit obecnější pojem stavby sakrální (→ památka sakrální), jimiž lze dle Vaverky a kol. chápat všechny nemovitosti (tj. opět i moderní novodobé stavby), které primárně slouží k liturgickým účelům a které mohou být jak majetkem církve, tak i majetkem obce nebo občanského sdružení.

L: LINHART, Jiří. Slovník cizích slov pro nové století. Praha: Dialog, 2003, 330 s.; VAVERKA, Jiří a kol. Nové kostely a kaple z konce 20. století v České republice. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2001, 435 s.; HEŘMANOVÁ, Eva, CHROMÝ, Pavel a kol. Kulturní regiony a geografie kultury: kulturní reálie a kultura v regionech Česka. Praha : ASPI, 2009, 220 s.; LINHART, Jiří, VODÁKOVÁ, Alena, PETRUSEK, Miloslav. Velký sociologický slovník. II. svazek P-Z. Praha : Karolinum, 1996. 814 s.; CHODURA, Radko. Slovník pojmů sakrálního výtvarného umění. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2001, s. 49.

Eva Heřmanová 8.5. 2012

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Zofka777