Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Stéla

(z řec. στελέ [stelé] = sloup, stojící blok)

S. je 1. kamenný sloup nebo pilíř, v nejširším pojetí 2. na výšku postavený kámen. S-y bývaly ukotveny přímo v zemi nebo se stavěly na zvláštní podstavec; existuje i závěsná s. jako varianta s-y přízední; umísťovala se na zeď nad podlahu kostela. Obvykle byla z kamene, řídčeji i ze dřeva nebo kovu. Pojem s. se používá hlavně pro pohřební desky nebo kultovní kameny, někdy také jako znamení vítězství nebo pro staré hraniční kameny, nápisové s-y (např. se zákony). Zatímco tělo s-y obyčejně nebývá příliš často zdobeno a slouží primárně k nápisům, bývala koruna (horní zakončení) nanejvýš krásně ztvárněna.

Původ s-y je neznámý. Nejstarší doklady máme ze 3. tisíciletí př.n.l. (Egypt – tzv. inventární s.), v době bronzové v kanaánském náboženství vznikaly miniaturní s-y (např. Hagar) i velké s-y (nálezy v kartáginských chrámech a svatyních). Jako hraničníky je používal např. faraon Achnaton. Jako náhrobní desky se používaly již v Mykénách (900–700 př.n.l.), později také u Babylóňanů, Etrusků, Římanů atd. Svou zlatou éru zažily nápisy a reliéfy opatřené s-y mezi 5.–4. stoletím př.n.l. v Řecku. Nejvíce s-l bylo vyrobeno v Atice, kde se obvykle používaly k označení hrobů. Byly vysoké a úzké s reliéfy, nahoře zakončeny štítem a sfingou. Kolem r. 530 př.n.l. se začaly vyrábět nižší s-y zakončené nahoře palmetami; na desce byl řezaný, malovaný reliéf. V 5. století byla s. nízká a široká s trojrozměrným reliéfem. Mrtví muži byly na s-ách zpodobeni jako válečníci nebo atleti, ženy obklopené dětmi, děti se svými hračkami a domácími mazlíčky; postavy většinou nevyjadřují žádné emoce. Tento typ náhrobku byl oblíben zejména v době císařské.

I mimo Řecko nacházíme významné s-y, např. s. krále Naram-Sin a jeho vítězné armády (Akkadská říše), Chammurapiho zákon byl vyryt na vysoké s-e z dioritu (Babylonie) – na vrcholu zpodoben Chammurapi jako „dobrý pastýř“ hledící na boha slunce Šamaše. Další slavná s. se nachází ve Lhase před chrámem Jo-Khang; je na ní napsán text tibetsko-čínské mírové dohody z roku 821–822 v obou jazycích.

S-y se používaly také v mayské říši. Nejslavnější jsou k vidění ve městě Copán (ve státě Honduras).

Ve starověku patřila s. vedle sarkofágu a urny k základnímu repertoáru náhrobkových forem. V novověku se postupně se začalo slovo užívat častěji, protože náhrobek se odpoutal ode zdi a přesunul se na volné prostranství hřbitova. S. vyhovovala nárokům moderní pohřební kultury. Novoklasicistní s-y z přelomu 18. a 19. století se od řeckých a etruských velmi lišily: starověké s-y měly horní část zakončenu trojúhelným (etruské segmentovým) štítem nebo palmetami, tělo sloužilo nápisu, případně bylo ozdobeno reliéfy; některé se směrem vzhůru zužovaly. Novoklasicistní s-y tohoto typu se nejprve uplatňovaly jako přízední náhrobky, až později jako náhrobky volně stojící.

Problém klasifikace novoklasicistních náhrobků souvisí s postupnou proměnou a odklonem od typických antických náhrobků. Dochází ke stírání hranic mezi s-ou, cippem nebo dokonce sarkofágem a je obtížné je vzájemně odlišit. U volně stojícího náhrobku dochází často k popření plošného rázu s-y, což bylo dáno i materiálem (např. s-y z pískovce nemohly mít tloušťku mramoru) – pak je možné zaměnit s-u s obeliskem. Navíc bývaly náhrobky stěhovány z volného prostranství ke zdem hřbitova, což identifikaci opět znesnadňuje. Novoklasicismus si v umění náhrobku s-u osvojil relativně později než jiné formy.

Ve střední Evropě se spíše napodobovaly vzory římské než řecké. Vedle s-y se v novoklasicismu uplatňoval ještě jiný plochý náhrobek a sice edikula (portál). Podobu edikuly (formy náhrobku imitujícího průčelí jednoduchého chrámku se sloupy) měly již některé antické s-y. Řecké s-y ovlivnily zdejší náhrobkové umění především samotnými reliéfy na s-ách. U přízedních náhrobků tvořila někdy forma s-y kulisu figurálního výjevu (vysokého reliéfu) (např. některé práce V. Prachnera – náhrobník v Chloumku, náhrobek v Příbrami). „Čisté“ příklady řecké podoby s-y jsou poměrně vzácné a pozdní, raným příkladem je náhrobek F. Gillyho v Karlových Varech (z roku 1800).

Související pojmy: → sarkofág, → faraon, → náhrobek, → umění funerální, → památka funerální, → chrám, → edikula, → kulisa, → figura, → imitace, → sloup, → pilíř, → průčelí, → novoklasicismus, → reliéf, → nekrogeografie, → identifikace, → mramor, → cipp, → antika, → starověk, → novověk, → štít, → palmeta, → kultura pohřební, → doba bronzová, → náboženství, → obelisk, → koruna, → kostel, → kámen hraniční, → svatyně, → kult, → malba, → sfinga.

L:
PRAHL, Roman. Umění náhrobku v českých zemích let 1780-1830. Praha : Academia, 2004, s. 203–205.
POJSL, Miloslav. Sepulkrální památky na Moravě a ve Slezsku do roku 1420. Olomouc : Univerzita Palackého, 2006, s. 48.

Odkazy:
Stele. In: Das grosse Kunstlexikon von P.W. Hartmann [on-line]. BeyArs GmbH: Salzburg [cit. 2014-11-7]. Dostupné z: [1]
Stela. Encyclopædia Britannica [on-line databáze]. Encyclopædia Britannica (UK): London [cit. 2014-11-7]. Dostupné z: [2]

Anna Goldmanová 7.11.2014

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Arnost Jablkon, Echo, Joe Angrešt, Zofka777