Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Spiritualita

S. (z lat. spiritualis = duchovní) česky duchovnost, znamená životní praxi, způsob vnímání a osobního zacházení s tím, co člověka přesahuje: s Bohem, s božským, s transcendencí. Lze ji též definovat jako rozměr života, „v němž si uvědomujeme Boží přítomnost“. Náboženská s. je vnitřní, osobní stránka zbožnosti a náboženství.

V individualizovaných kulturách se těžiště náboženského života pozvolna přesouvá od kolektivních vnějších projevů, slavností a obřadů, k vnitřnímu duchovnímu životu čili s. Individualizované náboženství modlitby a meditace jsou součástí příslušné kultury a jsou tudíž poznamenány jejími charakteristickými znaky. Proto se hovoří o s. různých dob (např. středověké, barokové, pietistické) a kulturních okruhů (např. s. východní), ale také o specifické s. různých církví, řeholních řádů a náboženských společenství. Z toho lze usoudit, že ani ten nejosobnější duchovní život není zcela soukromý, nýbrž má také svoji společenskou stránku, protože vytváří širší nebo užší společenství, které chce a potřebuje svoji s. také předávat jako tradici.

Vnitřní, duchovní život člověka je podstatnou složkou jeho osoby, a tedy také svrchovaným úkolem každého. Kultury a společnosti, které s. přikládaly větší význam a dosahovaly v ní také lepší úrovně než moderní společnosti konzumu, dobře věděly, že může snadno sklouznout do neplodných nebo dokonce nebezpečných poloh, jako je fanatismus nebo úzkostnost, vnitřní prázdnota nebo beznaděj. Poskytovaly a nabízely proto různé formy osvědčených zkušeností, osobního vedení, výcviku nebo „cesty“ (tao) a doporučovaly různé praktiky, které mohly jednotlivcům tento obtížný úkol usnadnit.

Související pojmy: → náboženství, → vnímání, → tradice, → imanence.

Lukáš Jelínek 16.5.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Joe Angrešt, Lukáš, Quido Meruňka, Zofka777