Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Sloh románský

S.r. je umělecký sloh, který se začal vyvíjet zhruba okolo 11. a 12. století. V různých oblastech má nejednotné časové vymezení a odlišný charakter slohu. Název s. r. je odvozen z využití umění starověkého Říma.

Románské umění sloužilo teologii – snažilo se vyjádřit základní myšlenky křesťanské víry – i pro negramotné (spojení s didaktickou funkcí). Románské umění je vázáno především na kostel a bohoslužbu, je spojeno s funkcí narativní (vyprávěcí), tzn. důležitá je sdělnost a typizace.

V románské architektuře se uplatňuje symetrie a hierarchické uspořádání. Často se pracovalo podle předloh a vzorníků – užívání předepsaných kompozičních schémat. Architektura je hmotná – díky nahrubo otesaným kvádrům kamene, z nichž byly tvořeny románské stavby. Znaky románské architektury: okenní otvory jsou malé a často sdružené. Vstupy do románských staveb tzv. portály jsou bohatě zdobené a mají sloupky a tympanon. V interiérech jsou typické mohutné sloupy (pilíře) často s ozdobnou hlavicí. Architektonickými ozdobnými prvky jsou zubořez, obloučkový vlys, tzv. trpasličí galerie.

Typické stavby s-u.r-ho. jsou kostely (podélné s tribunou – často pro šlechtu) a centrální kostely (rotundy). Podélné kostely mají západní část s tzv. westwerkem – mohutné západní průčelí kostela. Baziliky (vícelodní kostely) mají příčnou loď s věncem kaplí. Z civilní architektury se v tomto období stavěly dřevěné zemanské dvory, kamenné hrady, městské paláce, kamenné mosty.

S.r. je spojen se vznikem prvních mnišských řádů. Nejstarší mnišský řád - benediktýni (založený v 5. století) – sídlo klášter v Cluny. Kláštery v té době byly kulturními středisky a vyznačovaly se naprostou soběstačností. Kláštery byly obvykle tvořeny velkým kostelem s tzv. rajským dvorem se studnou, ambitem s křížovou chodbou, refektářem (jídelna), knihovnou a užitkovou zahradou.

S.r. se zasloužil o rozvoj měst – města se stala centry obchodu a řemesel.

Mezi umělecká řemesla s-u.r-ho se řadí textilnictví a zpracování kovů, které se uplatňovalo především ve vynikající úrovni kovolitectví, kovotepectví a zlatnictví – vyhotovování oltářů, relikviářů a křtitelnic.

Sochařství s-u.r-ho sloužilo k výzdobě sakrální architektury. Především se jednalo o skulptury na portálech chrámů, na hlavicích sloupků, pilířů a přípor. Převládalo kamenictví, ale výjimkou nebyla ani řezba a kovolitectví (bronzové dveře chrámů, náhrobní desky). Toto sochařství bylo anti realistické, mělo odvádět pozornost od běžného života k duchovnu – připomínalo téma ctností a mělo hrozit a vystrašit zhýralce a neřestníky. Sochařští umělci uplatňovali nezájem o prostor (bez perspektivy, děj řazen v pásech), nezájem o plasticitu, užívali předepsaná ikonografická témata a vzorníky – stylizace, vytváření ornamentů.

Malířství s-u.r-ho je známé v podobě nástěnných maleb, které sloužily k výzdobě sakrální architektury. Témata nástěnných maleb byla dána pro daná místa – v kněžišti postava Krista Pantokratora doprovázená Pannou Marií a sv. Janem. V konše apsidy zobrazování symbolů evangelistů, dvanácti apoštolů, na stěnách lodí výjevy ze Starého a Nového zákona nebo z legend o křesťanských mučednících. Nástěnné malířství sloužilo jako tzv. bible chudých. Využití malířství bylo hojné i v knižní malbě – ilustrace liturgických knih, ale od 12. století ilustrovány i knihy světského obsahu.

Související pojmy: → umění, → architektura, → architektura sakrální, → sloh, → teologie, → bohoslužba, → kostel, → rotunda, → westwerk, → průčelí, → bazilika, → kaple, → narace, → typizace, → symetrie, → hierarchie, → vzorník, → předloha, → kompozice, → schéma, → portál, → tympanon, → pilíř, → přípora, → hlavice, → sloup, → zubořez, → vlys obloučkový, → galerie trpasličí, → hrad, → palác, → chrám, → dvorec, → most, → benediktýni, → klášter, → dvůr rajský, → ambit, → chodba křížová, → refektář, → knihovna, → zahrada užitková, → město, → řemeslo, → řemeslo umělecké, → kovolitectví, → kovotepectví, → zlatnictví, → kamenictví, → řezbářství, → oltář, → relikviář, → křtitelnice, → sochařství, → skulptura, → perspektiva, → plasticita, → ikonografie, → stylizace, → ornament, → malířství, → malba, → malba nástěnná, → malba knižní, → kněžiště, → koncha, → apsida, → symbol, → apoštol, → legenda, → mučedník, → bible, → kniha liturgická, → ilustrace.

L:
PIJOAN, José. Dějiny umění: 3. díl Praha : Odeon, 1988. 333 s.
ČERNÁ, Marie. Dějiny výtvarného umění. Praha : IDEA SERVIS, 1996. 193 s.
HÁJEK, Václav. Architektura: Klíč k architektonickým slohům. Praha : GRADA, 2000. 240 s.

Eliška Nováková 25. 4. 2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Bludišťák, Fantomas, Nove02, Zofka777