Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Site specific art

S.s.a. je umění zasazené do kontextu určitého prostoru, kterým je přímo vymezováno; nejčastěji se jedná o nepřenosné umělecké projekty spočívající v oživování opuštěných chátrajících budov. Tato umělecká forma závisí na konkrétním místě, jeho atmosféře a historii, jež jsou zároveň prvotním zdrojem inspirace pro vznik příběhu či pro ztvárnění souvislostí. Zejména v oblasti památkové péče mohou projekty s.s.a. využívat genia loci daného místa, poukazovat na jeho nejrůznější polozapomenuté historické, kulturně-umělecké a často i politické souvislosti. (viz → genius loci)

Terminologická nejednostnost užívání pojmu s.s.a. se odráží v existenci pojmů příbuzných, jako jsou např. variace: site-specific theatre, site-specific art/project/installation/sculupture apod.

Za jednoho z předchůdců s.s.a. je považován německý malíř Kurt Schwitters se svými „Merzbau“ kolážemi a objekty z předmětů, které nakupil v troskách vybombardovaného města po první světové válce, demonstrujícími její destruktivitu. K tvorbě těchto objektů v autentických prostorách města používal zbytky stavebnin, odpadky nebo kusy rozbitých předmětů bez významu.

Počátky s.s.a. spadají do 60. let 20. století; pojem je spojen s řadou příbuzných pojmů (→ animace) a uměleckých forem (→ performance, → land art, → Street Art, → guerilla art, → umění ve veřejném prostoru aj.). V rámci projektů s.s.a. se klade důraz na intermedialitu, která se v tomto případě projevuje zejména jako volné propojování divadla, hudby, výtvarného umění, popř. dalších uměleckých prostředků. Důsledkem projektů s.s.a. je ale i → medializace a → popularizace nevyužívaných míst a prostor (→ brownfields), poukázání na nedořešené využití budov, oddalované rekonstrukce a plány údržby a v některých případech i na neslýchané záměry developerů i jiných zájmových skupin. S.s.a. se tedy i snaží v lidech vzbudit zájem o místo, kde žijí, které navštěvují nebo které naopak přehlížejí.

Jako příklad ze současnosti lze uvést nedávný divadelní projekt Pražského Quadriennale Příliš tichý nos, kde scénárista Egon Tobiáš připravil s.s.a. projekt na míru vybydlenému baroknímu domu v Nekázance. V rámci tohoto projektu se mohli diváci, resp. návštěvníci podívat do útrob zdevastovaného domu, o jehož existenci a minulosti neměli ani ponětí. Šlo o zajímavě pojatou, velmi netradiční animaci tichého barokního objektu pomocí lehce absurdního představení na motivy Kafkových povídek s pozoruhodnými výstupy, prvky improvizace a komickými výstupy. Během této „exkurze“ s herci, kteří se stali průvodci po útrobách vybydleného městského statku, se diváci enustále setkávali s různými germanismy, které poukazovaly na česko-německou jazykovou minulost Prahy a pro jejichž porozumění diváci vlastně ani nemuseli umět německy, aby jim rozuměli.

Nejednalo se zdaleka o první site-specific projekt realizovaný pod hlavičkou Pražského Quadriennale; předcházela mu např. opera Les Enfants Teriibles v režii Alice Nellis v prostorách psychiatrické léčebny Bohnice nebo experimentální představení maďarského režiséra Arpáda Schillinga v budovách bývalé tiskárny Rudého práva v ulici Na Florenci.

Uvést lze i další příklady s.s.a. projektů v Česku. Genia loci brněnského okolí využili studenti JAMU. Absolventský divadelní projekt pod názvem Domov dobrovolného otroctví se uskutečnil v jeskyni Výpustek, kde během druhé světové války probíhala výroba leteckých motorů a později zde byl atomový kryt. Studenti, odkazující na nelidské podmínky tehdejších pracovníků, se inspirovali renesančním traktátem Rozprava o dobrovolném otroctví francouzského filosofa Étienna de la Boétie, který se v tomto pojednání zamýšlí nad otázkou dobrovolného podřízení lidí vládě menšiny nejmocnějších. Dalším zajímavým site-specific projektem jsou Místa činu realizovaná v rámci festivalu současného umění 4+4 dny v pohybu, jehož 17. ročník proběhl na podzim roku 2012. Pro každý ročník je vybrán jiný kontroverzní opuštěný objekt, ve kterém se odehrává podstatná část programu a na který tematicky navazují série festivalových přednášek a vycházek. Poslední ročník festivalu se odehrál v budově bývalého Mezinárodního svazu studentstva na rohu Pařížské ulice, která je mezi Pražany známa jako Casino Happy Day. Každý objekt, který se doposud stal místem činu, je zároveň i hlavním impulsem pro tematické pojetí projektu. V minulých letech se tak dramaturgickou inspirací staly Federální shromáždění, Šlechtova restaurace či Ústředí lidové umělecké výroby na Národní třídě. Cílem festivalu je „oživovat veřejný prostor uměním“ a vytvářet tak prostor k diskuzi o souvisejících tématech jako je např. urbanismus, život ve městech současnosti apod.

Související pojmy: → intermedialita, → park sochařský, → identita lokální, → prostor veřejný.

L:
ŠEDOVÁ, Iveta. Site specific art. Kulturní noviny č. 11, 21.5.2012. Přístup z: [1]
VÁCLAVOVÁ D. Místa činu 2012: Site specific projekt pro budovu bývalého Casina v pražské Pařížské ulici. Přístup z: [2]
SCHMELZOVÁ, Radka. Site-specific art: lekce z land-artu, performance a konceptuálního umění (Culturenet; 6. 2. 2008). Přístup z: [3]
ARTMUSEUM.CZ. Kurt Schwitters. 26. 2. 2009. Přístup z: [4]
Místa činu 2012. Přístup z: [5].

Klotylda Marková, Eva Heřmanová 7.4.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Joe Angrešt, Zofka777