Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Sgrafito (sgraffito)

Hrad Houska, sgraffita na stěnách vnitřního nádvoří. Zdroj: Wikimedia Commons. Autor: ŠJů, 2010. Přístup z: [1]
Neorokoková fasáda se sgrafity na Kladně. Zdroj: Wikimedia Commons. Autor: Diligent, 2007. Přístup z: [2]
Sgrafita na zámečku v Kyjově. Nápisy upomínající na vesnice v okolí Kyjova, které se staly majetkem města. (Dědina Kelčany k městu Kyjovu 1666, dědina Vřesovice 1577, dědina Bukovany 1548). Zdroj: Wikimedia Commons. Autor: Radek Linner, 2014. Přístup z: [3]
Kostel svaté Kunhuty, Nové Město na Moravě. Zdroj: Wikimedia Commons. Autor: Maxx, 2012. Přístup z: [4]
Sgrafita na zámečku v Kyjově (Memento Mori). Zdroj: Wikimedia Commons. Autor: Radek Linner, 2014. Přístup z: [5]
Detail sgrafitové omítky na zdech zámku Březnice, okres Příbram. Zdroj: Wikimedia Commons. Autor: Miaow Miaow, 2005. Přístup z: [6]

(z it. sgraffito, graffito = škrábat)

S. je historická technika úpravy povrchu budovy, jejíž podstatou je systém vrstvení omítek a následné vyškrabávání architektonických, ornamentálních či figurálních motivů.

Postup je založen na použití nejméně dvou omítkových vrstev. Nebarevné s. používá nezabarvené vrstvy, z nichž spodní vrstva zasychá tmavěji než horní vrstva, která je přirozeně bělena deštěm a sluncem. V této úpravě spočívá počátek techniky s. Barevné s. využívá horní omítku jemnou bílou (intonaco bianco) a spodní omítky hrubé barevné a tmavé (intonaco collorito), které bývají zpravidla zbarveny hnědě, červeně, černě nebo šedě. Kontrasgrafito je pak založeno na barevné horní vrstvě a bílé spodní. Vzory jsou vyškrabávány nebo ryty do vlhké omítky pomocí špachtlí, oček a škrabátek.

Počátek s. není spolehlivě objasněn, první vyškrabávané kresby byly použity už ve 13. století, největší rozkvět tato technika zažívá v Itálii v období renesance, kde nahradila gotické architektonické ornamenty. Méně často se tato technika uplatila i jako výzdoba interiérů (viz [7], např. stropů, průchodů aj. (viz [8].

Zdobení fasád s. vrcholilo po roce 1600, poté začala jeho obliba odeznívat. Koncem baroka s. téměř zaniklo. Nový zájem o něj přinesl renesanční historismus 2. poloviny 19. století. Architekti Antonín Wiehl, Jan Zeyer nebo Rudolf Štech stavěli budovy ve stylu tzv. české novorenesance a na jejich sgrafitové výzdobě spolupracovali s významnými malíři jako byl např. Mikoláš Aleš. Zájem o tuto techniku se příležitostně projevoval i v průběhu celého 20. století až do současnosti. Tato novější sgrafita jsou někdy doplněna i nápisy (např. memento mori aj.).

S. můžeme pozorovat na mnoha českých historických budovách jako je Schwarzenberský palác na Hradčanech, stará radnice v Prachaticích, původně gotický hrad přestavený na renesanční zámek v Horšovském Týnu, dále např. zámky v Bechyni, v Brandýse nad Labem, v Březnici, v Českém Krumlově, v Litomyšli, v Kostelci nad Černými lesy, v Kyjově, lovecký zámeček v Přerově nad Labem nebo budova bývalé lékárny U České koruny v Kladně.

Podle Hájka je s. malířská technika plošné výzdoby architektur: proškrabávání vlhké vrchní bílé vrstvy omítky na zaschlou spodní vrstvu barevnou. S. může mít abstraktní vzor, tj. psaníčkové s., které lineárně a v ploše napodobuje plastickou bosáž, např. letohrádek Kratochvíle; někdy kobercový, rostlinný či figurální, např. ve Slavonicích, v Písku, v Praze, v Třebíči aj. (viz [9])

Související pojmy: → umění, → ornament, → ornamentika, → renesance, → neorenesance, → baroko, → interiér.

L:
BALEKA, Jan. Výtvarné umění: Výkladový slovník: malířství, sochařství, grafika. Praha, 1997, dotisk 2002.
HÁJEK, Václav. Architektura. Klíč k architektonickým slohům. Praha : Grada Publishing, 2000, s. 215-216, 229 s.

Odkazy:
Wikipedie. Heslo Sgrafito. Přístup z: [10]
Wikimeda Commons. Sgraffito by country. Přístup z: [11]

Kristína Málková 11.1.2013, Eva Heřmanová 8.5.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Fantomas, Quido Meruňka, Zofka777