Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Sekvence

(z lat. sequens = následující)

Obecně následnost, postupnost.

1. v církevní hudbě proměnlivá část mše vzniklá osamostatněním konce chorálu aleluja; původně jubilus zpívaný jednohlasně. V Římě byla udržována melismatická sequentia, v Záalpí se prosadila sylabičnost (každému tónu odpovídala jedna slabika) a melodická dvojdílnost. Nejvýznamnější raná sbírka s-í byla založena mezi lety 881–887 Notkerem Balbulem (Liber hymnorum). Obsahuje 40 básní a 33 melodických schémat. Na rozdíl od druhého hlavního typu latinského liturgického zpěvu, hymnu, se tedy více rozšířila až v 9. stol. a užívala zpravidla i v rámci téže skladby rozmanitých strofických forem; její jazyk je ozdobnější a umělejší. Počet strof v s-i kolísá mezi 6–8, výjimečně dosáhne až 14. Strofa obsahuje 6–8 veršů.

Tematicky se s. vztahovaly k hlavním svátkům církevního roku (s. vánoční, adventní aj.), k oslavám mariánským a ke kultu dalších světců – u nás sv. Ludmily, sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Prokopa aj.

Nejstarší z našich dochovaných rukopisů s texty s-í je Dražický misál, psaný před rokem 1342, z pozdějších souborů je důležitý sekvenciář Arnošta z Pardubic z roku 1363.

Během následujících století nabyla s. vlastní hudební a literární význam, a spojitost s bohoslužbou ustoupila do pozadí. Upravený akcentovaný rytmus nastoupil namísto metricky diferencované textové struktury, dřívější asonance nahradila rýmy. Narůstající potřebě s-í učinil přítrž Tridentský koncil, neboť z 5000 básní (s-í) povolil jen 4: Victimae paschali laudes, Veni sancte spiritus, Lauda Sion Salvatorem, Dies irae. Od roku 1927 k nim přibyla Stabat mater dolorosa.

2. v hudbě transpozice téže melodické či harmonické smyčky o stupeň výš nebo níž. Hudebně teoretickým termínem se uvedený pojem s. stal až počátkem 19. století.

Když je opakována pouze melodie, hovoříme o melodické s-i, když se jedná o sérii akordů, jde o harmonickou s-i. Když jsou intervaly mezi notami do jisté míry pozměněny (vedlejší interval se stává malým a tak dále, jak je prakticky nevyhnutelné, pokud je klíč se nemění), mluvíme o tonální s-i; pokud se intervaly nemění, jde o reálnou s-i. Pokud se ve skladbě nachází více opakování, z nichž některé z nich jsou tonální a některé reálné, výsledkem je smíšená s. Harmonická reálná s. je někdy nazývána Rosalia.

Skladatel L. Berio použil název S. (Sequenza) pro sérii prací pro sólové nástroje a hlas.

3. ve filmu sled záběrů s nepřetržitou dějovou linií.

4. v genetice inzerční s. znamená mobilní část DNA přemísťující se v rámci téhož nebo různého genomu.

Související pojmy: → církev, → mše, → nástroj hudební, → sólo, → interval, → nota, → akord, → melodie, → harmonie, → transpozice, → rytmus, → rým, → asonance, → koncil, → světec, → kult, → advent, → hymnus, → zpěv, → liturgie, → strofa, → verš, → melisma, → skladba, → série, → film.

L:
VLAŠÍN, Štěpán. Slovník literární teorie. Praha : Československý spisovatel, 1984, s. 339.
KRAUS, Jiří. Nový akademický slovník cizích slov A-Ž. Praha : Academia, 2007, s. 719.

Anna Goldmanová 10.4.2016

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Quido Meruňka, Zofka777