Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Sakristie

(z lat. sacrista, sacer = posvátný, svatý)

S. je prostor v křesťanském kostele. Slouží k uchovávání bohoslužebných rouch a předmětů (obětiny, liturgické náčiní, svíce, roucha, ubrousky apod.), je místem kontemplace a přípravy na mši (např. oblékání liturgických rouch kněží i ministrantů), prostor pro rozhovor s duchovním.

S. patří ke křesťnaskému kostelu odedávna. Východ má dle syrského vzoru postranní prostory po obou stranách chóru, tzv. patoforia, sloužící především k přijímání darů věřících a jejich uchovávání. Místnosti se v období raného křesťanství postupně rozdělily z důvodu nutného ztvárnění velkého vchodu pro proskomidie na prothesis, která se využívala k přípravě darů, a diakonikon k uchovávání předmětů a oblékání.

Baziliky západu měly většinou blízko vchodu secretarium, kde klérus očekával biskupa a připravoval se s ním na bohoslužbu. Biskup zde mohl také přijímat návštěvy (salutatorim). Postupem času i u menších kostelů přibyly takovéto vedlejší místnosti. V baroku se s. stavěly většinou za hlavním oltářem; i ve větších kostelích se budovala s. blízko chórového prostoru.

V současnosti se pro s-i volí opět místo blízko vchodu do kostela, protože usnadňuje setkání věřících s duchovním. S. se staví tak, aby byla přístupná z obou stran – zevnitř kostela i zvenčí. Obvykle se z praktických důvodů dělí na několik částí (s. pro ministranty a kněze, kancelář, sklad nářadí).

U protestantských kostelů se umístění s. dost liší, často se nachází mezi bydlištěm duchovního a samotným kostelem.

Související pojmy: → kostel, → ministrant, → kněz, → chór, → baroko, → protestantství, → křesťanství, → bohoslužba, → biskup, → roucho, → kontemplace, → oltář.

L:
BERGER, Rupert. Liturgický slovník. Praha : Vyšehrad, 2008, s. 442-443.
sacristy. Encyclopædia Britannica [on-line databáze]. Encyclopædia Britannica (UK): London [cit. 2014-4-8]. Přístup z: [1].

Anna Goldmanová 9.4.2014

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Joe Angrešt, Quido Meruňka, Zofka777