Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Runy

(z gót. runa = tajemný šepot)

1. Nejstarší germánské písmenné znaky, svým tvarem jsou příbuzné s řeckými, latinskými a severoitalskými.

První runové nápisy pocházejí ze 3. století n.l., z dnes registrovaných přibližně 200 nápisů nejstarších r. (od. 9. století) byla většina nalezena v Norsku, Švédsku a Dánsku (na železných zbraních, dřevu, kostech, amuletech, náhrobcích apod.). Runová abeceda zvaná podle prvních 6 znaků „F-u-th-a-r-k“ má 18 písmen, která jsou pokládána za „živoucí tajemné magické prasymboly“. Počet a tvar znaků se různily dle doby a místa.

Runové nápisy – obvykle o jednom nebo několika málo slovech – měly především magický význam; sloužily i k uctění památky zemřelých či padlých, označování vlastnictví, zřídka též k zaznamenání krátkých básnických textů.

Hrdinská píseň na runovém kameni z Röku (Švédsku) pochází z 9. století. Novější nálezy v horách v Norsku odhalily poesii a milostnou lyriku psanou r-ami ještě ve 13. století, kdy již byla zavedena latinka. Ve skandinávských zemích (zejména pak na švédském venkově) se užívání r. a runového písma zachovalo až do dnešních dnů, a to hlavně k dekorativním účelům.

Aliterace propůjčuje runovým nápisům při čtení zvláštní estetickou hodnotu.

Podle K. Spieseberga „je v r-ách obsaženo prastaré vědění o kosmických a skrytých přírodních silách, nebeských a zemských proudech, vlnách, bytostech a mocnostech“. Tzv. runová magie spočívá ve cvičení runových formulí a zhotovování runových talismanů. R-y jsou na nich vyrývány do dřeva nebo psány na papír, přičemž různé r-y vyvolávají různé účinky (dávají sílu či moudrost, chrání, působí uklidnění, apod.). R-y se meditují a cvičí, tj. vyjadřují se gestikulací a pózováním. Vrcholem magie r. je „runická evokace“ přírodních sil, runami symbolizovaných. Při pozvání r. se pronášejí zvláštní magické formule podobné mantrám. Runová magie je rozšířena především v Německu a Švédsku.

(z fin. runo = píseň)

2. Finské a kareofinské lidové epické písně zachycující ve zlomcích národní mytologii. Jsou psány 8mi slabičným veršem (větší počet slabik je výjimkou) trochejským, obvykle volným, ale s velmi bohatými aliteracemi. Příznačným rysem je častá tematická nesamostatnost sudých veršů, které variují motiv verše předchozího. Tento jev souvisí se způsobem přednesu r., při němž se střídali dva pěvci tak, že druhý většinou obměňoval verš přednesený pěvcem prvním, zatímco první tak získal čas k utvoření nebo připomenutí verše nového.

Jednotlivé r-y, k nimž vedle skutečných epických zpěvů patří i tzv. loitsuruny (zaříkávadla), v 19. století sebral a spojil E. Lönnrot v souvislý cyklus o 33 zpěvech, finský národní epos Kalevalu, obsahující kromě hlavního děje (vznik světa, zrození pána vzduchu Väinämöinena a jeho námluvy) ještě 27 vedlejších mytických témat. V nejstarších vrstvách r. je zřetelná souvislost s mordevskou a estonskou epikou (podle vzoru Kalevaly vytvořil F. R. Kreutzwald uměle estonský národní epos Kalevipoeg, Syn Kalevův). Runový verš Kalevaly byl ojediněle využíván i v umělé epice mimo ugrofinský kontext (H. W. Longfellow, Píseň o Hiawathovi).

Související pojmy: → verš, → mythologie, → magie, → trochej, → verš volný, → epika, → epos, → aliterace, → pěvec, → gestikulace, → póza, → symbol, → talisman, → amulet, → meditace, → mantra, → poezie, → lyrika milostná, → kontext, → cyklus, → óda, → žalm, → imaginace, → lettrismus, → poezie konkrétní, → znak, → symbol, → jazyk, → písmo, → starověk, → středověk, → křesťanství, → dekorativita, → venkov.

L: VLAŠÍN, Štěpán. Slovník literární teorie. Praha : Československý spisovatel, 1977, s. 326; TRÄGER, Claus. Wörterbuch der Literaturwissenschaft. Leipzig : VEB Bibliographisches Institut, c1986. s. 453; NAKONEČNÝ, Milan. Lexikon magie. Praha : Argo, 2009, s. 242.

Odkazy:

  • Spektrum zdraví. Runy a runová magie. Přístup z: [1].

Anna Goldmanová 31.3.2014, Eva Heřmanová 18.12.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Quido Meruňka, Zofka777