Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Rokaj

(z fr. rocaille = drobné kamení, z lat. rocca = kámen)

R. je označení dekoračního prvku tvaru „C“, nesouměrného, bohatě členěného, různě žlábkovaného, se zavíjejícími se okraji přecházejícími do vegetabilních tvarů. Někdy je též synonymicky nazýván jako mušle.

Tvar r-í je odvozen z přírodních i umělých mušlí a schránek plžů, kterými byly vedle mramoru, tufu, oblázků a různých kamenů zdobeny umělé jeskyně – grotty, které byly v manýrismu a baroku součástí zámeckých komplexů. Jeho různé druhy byly sestavovány do vzorníků používaných architekty, výtvarnými umělci a řemeslníky (výzdoba rámů, nábytku, zbraní, keramiky, textilií, liturgického nádobí).

R. se vyvíjel postupně již od 2. pol. 17. století, svou konečnou podobu získal však až kolem roku 1730 ve Francii. Hlavním původcem rokokového stylu byl zlatník, dekoratér a architekt J.-A. Meissonier. Podle r-e byl pak nazván i samotný styl – Style rocaille, rokoko. Zatímco ve Francii se r. užíval především jako dekorace interiérů, v německy mluvících zemích se objevoval spíše na fasádách budov.

Související pojmy: → rokoko, → ornament, → architektura, → fasáda, → styl, → interiér, → dekorace, → manýrismus, → keramika, → grotta, → baroko, → voluta.

L:
BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha : Academia, 1997, s. 310.
Rocaille. In: universal_lexikon.deacademic.com/: Universal-Lexikon [on-line]. © Academic, 2000–2010, [cit. 2014-4-7]. Přístup z: [1].
Rocaille. In: Das grosse Kunstlexikon von P.W. Hartmann [on-line]. BeyArs GmbH: Salzburg [cit. 2014-4-7]. Přístup z: [2].

Anna Goldmanová 7.4.2014

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Joe Angrešt, Zofka777