Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Rituál (ritual)

(z lat. ritus = řád, obřad, zvyk, obyčej, ritualis = obřadný, posvátný)

Pojem je užíván pro 1. jako jistý způsob chování, který je založený na tradičních vymezených pravidlech; většinou je r. spojován s obřadními úkony, jako jsou sňatek, pohřeb, křest v návaznosti na náboženství či jako odkaz křesťanství; zpravidla jde o významný moment v životě jedince či společnosti. Znakem r-u je jeho předpokládaný božský původ a více méně pevně stanovený a ustálený pořádek jednotlivých sekvencí, kdy jeho a jejich přesné opakování má přinést vykonavateli jistotu účinnosti a platnosti tohoto obřadu. (Malina) V širším pojetí se pojem r. užívá nejen v oblasti náboženství, ale i v jiných s kulturou spjatých oblastech (národních zvycích, v politice nebo i ve sportu). Pojem r. je blízký slovům ceremoniál a obřad, se kterými bývá často zaměňován, ovšem u r. se hovoří o něčem, co je opakovatelné a slouží k upevnění společenských norem.

Podle Copanse může být r. chápán i jen jako 2. jasná a pevná pravidla významného aktu; Rappaport uvádí, že se jedná o 3. „posloupnost jednání, kterou si zasvěcení účastníci nemohou utvořit na místě sami, dopředu ví, jaký má mít událost průběh“; Sokol zmiňuje r. jako 4. vzor lidského chování, čímž podporuje a uchovává nápodobu chování našich předků, která se osvědčila. Dále uvádí, že r. vznikl především pro zjednodušení navyklých pravidel ve společnosti, podle něj „rituály ulehčují život,“, např. i jednoduchý mezilidský pozdrav je obvyklý r. při setkávání. Lidé potřebují ve společnosti jednat podle něčeho, co je předem dané a co má jasnou symboliku. Rituální chování je určité jednání, které se stalo zvykem a umožňuje rychlejší mezilidskou interakci; Augé uvádí, že r. se bezprostředně odráží v lidském životě a společenství, jenž vymezuje některé podstatné události, při nichž r. hraje velmi důležitou roli. Lidský život je sám o sobě je rytmizován událostmi, jenž na sebe navazují a cyklicky se opakují. Díky tomu má tradiční západní společnost v životě určitý pevný řád, který každý jedinec v podstatě vyžaduje již od narození. S tímto řádem, přeměňujícím se v naučený rituál přichází stabilita a jistota; r. bývá často doplňován hudbou, zpěvem, využitím obřadních předmětů, osvětlením, užíváním symbolů, apod.

Hartl, Hartlová uvádějí následující definici r-u: „Rituál je pravidelné, pevnou kultickou tradicí stanovené opakování bohoslužebných nebo magických úkonů; obřad, sled slov nebo činů, které vedou k uskutečnění daného cíle; v etologii se jedná o vrozené chování, které musí proběhnou v přesném sledu, např. namlouvací rituály.“

Soukup vidí r. jako symbolicky a normativně standardizovaný způsob chování a soubor obřadných činností, jehož prostřednictvím příslušníci určité skupiny udržují a upevňují hodnoty a normy své kultury.

Říčan chápe r-y jako nejrůznější úkony, které lidé provádějí podle daných pravidel. Některé rituály jim přitom umožňují přijatelně a neškodně uspokojovat významné a současně nebezpečné potřeby a přání. (např. společenský tanec nebo boxerský zápas, který lze chápat jako ritualizovanou rvačku). Mezi rituály Říčan řadí soudcovský talár, olympijský oheň, slavnostní přípitek, složení lékařského slibu aj. Za rituál jako komunikační akt, který se vykonává stále stejně, lze považovat i pozdrav nebo podání ruky; r-y zdvořilosti jsou zakotveny v každodenním lidském životě.

Moutoussé, Renouard chápou r-y jako soubory rolí podporujících sociální reprodukci a regulaci společnosti a také integraci jedinců do této společnosti. R. je vždy doprovázen určitým obřadem, v němž je každému zúčastněnému jedinci vymezeno jeho místo odrážející jeho status. R. má připomínat jak existenci společných idejí a hodnot, tak nerovnost vztahů mezi aktéry. V primitivních společnostech je r. "souborem stereotypizovaných gest a promluv prováděných a pronášených při náboženských obřadech". V současné moderní společnosti je r. světskou (profánní) záležitostí a lze jej charakterizovat jako "kodifikovaný soubor postojů, gest a promluv opakujících se při specifických příležitostech".

Náboženský r. byl v minulosti především důležitou součástí různých kultů a přírodních náboženství. Dnes slouží jako podpora náboženské víry, jenž posiluje všechny zúčastněné osoby a je především ryze společenskou událostí; zasvěcení lidé se jím mnohdy ujišťují o své vzájemné blízkosti a zakládají mezi sebou díky tomuto aktu hlubší důvěru. Tento druh r. může vést ovšem až k jisté fanatické extázi, k tzv. vytržení. Pro silný emoční charakter, který se na něj váže, mohou být tyto formy obřadů i lehce zneužitelné. V minulosti často docházelo k manipulaci davů právě díky r. chování.

Související pojmy: → sociologie náboženství, → náboženství, → iniciace, → symbolika.

L:
RAPPAPORT, R. A. Ritual and religion in the making of humanity. Cambridgge, 1988.
COPANS, Jean. Základy etnologie a antropologie. Praha : Portál, 2001.
SOKOL, Jan. Člověk a náboženství. Praha : Portál, 2004.
AUGÉ, Marc. Antropologie současných světů. Brno : Atlantis, 1999.
MALINA, Jaroslav a kol. Antropologický slovník. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2009, s. 197, 304 s.
HARTL, Pavel, HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2004, s. 511, 774 s.
SOUKUP, Václav. Dějiny antropologie. Univerzita Karlova Praha : Karolinum, 2004, 667 s.
ŘÍČAN, Pavel. Cesta životem. Praha : Panorama, 1989, 435 s.
MONTOUSSÉ, Marc, RENOUARD, Gilles. Přehled sociologie. Praha : Portál, 2005, s. 103, 335 s.

Anna Bláhová 18.6.2012, Eva Heřmanová 25.3.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Bludišťák, Joe Angrešt, Zofka777