Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Renesance

(z lat. renasci = znovu se narodit)

1. Obroda, obrození, obnovení.

2. Kulturní hnutí zejména 14.–16. stol. spojené s rozkvětem umění a věd, které se opíralo o antickou kulturu, usilovalo o její obrodu a zdůrazňovalo člověka jako jedince a jeho individuállní zkušenost. Samotné toto období v kulturních dějinách se nazývá r., stejně tak umělecký sloh tohoto období. R-i chápeme tedy především jako recepci antiky. Proto se pojem přenášel i na jiná umělecká období (různá renesanční hnutí v Byzanci, karolinská, ottonská r.). Pro odlišení se středověká renesanční hnutí nazývají „renovatio“(W. Paatz, E. Panofsky).

Časové vymezení se různí podle země; J. Burkhardt označil za jako kulturu r. v Itálii období mezi Giottem a Tizianem (tedy 13.–16. stol). R. bývá proto spíš chápána jako životní pocit. R. znamenala popření středověké tradice, zrodila moderního ducha: individualismus, liberalismus, racionalismus filosofický, politický, vědní i umělecký. Východiskem hnutí byli humanisté, kteří se, narozdíl od středověkých učenců, se snažili antiku poznat objektivně a viděli v ní vrchol kultury (středověká křesťanská kultura řecké dědictví přehlížela, protože v jeho filosofii a náboženství spatřovala herezi). Literární a vědecké styky mezi Řeckem a Italií navázány až ve XIV. stol. Řecké vědění se soustředilo ve Florencii, kam je přinesl M. Chrysoloras; dále zde působili J. Chrysoloras a J. z Trapezuntu. S blížícím se pádem Cařihradu přicházeli do Itálie řečtí učenci, přinášející s sebou řecké rukopisy.

Humanisté – literáti a učenci – se zajímali jen o formální, filologickou stránku antiky, o její literaturu. Význam humanismu pro r-i tkví v tom, že rozšířil znalost antických ideí filosofických a že do literatury uvedl pojem formální dokonalosti a racionalitu. Ve Florencii, kde žila rodina významných mecenášů umění Medici, působil také kroužel učenců známý jako Platónská akademie. Jejím jádrem byla tzv. přírodní filosofie (snaha ovládnout jediným filosofickým systémem přírodní jevy, lidský svět i božství). V souvislosti novoplatónského myšlení se vynořilo pojetí výtvarného umělce jako vzdělance. Zakladatelem této koncepce byl L. B. Alberti.

R. jako hnutí ideové počíná až změnou vědecké metody, čili odvratem myslitelů a umělců od scholastiky a dialektiky a přiklánějí se k racionalismu. Na zracionalizování vědy mělo nejvyšší vliv obnovené studium římského práva. Racionalismus pronikl posléze i do filosofie, a probuzení vědeckého ducha, nejhlubší a nejtrvalejší důsledek r., vedlo posléze k revoluci hvězdářství ve vědách exaktních, nastal prudký rozvoj matematiky, lineární perspektivy, mechaniky, optiky a anatomie, což se také projevilo v umění.

V r-i se přesunuje těžiště z teologie do věd přírodních, a tím se světový i mravní názor podstatně mění. Objevy hvězdářské vyvrátily geocentrismus. Započal individualizační proces, člověk přestává žít už jen jako člen své třídy. F. Petrarca jakožto krajní individualista bývá pokládán za prvního moderního člověka. Četba římských historiků i řečníků (zejména Ciceronova spisu De gloria) měla za následek nové pojetí slávy a její soustavný kult. Další důsledek nového individualistického ducha je vznik kritiky. Ze studia římských historiků a právníků zrodilo se nové pojetí politické a sociální; idea občana počala nahrazovat ideu poddaného, idea vlasti ideu věrnosti k dynastii.

Renaissanční hnutí, které bylo zpočátku aristokratické, rozšířilo se díky knihtisku brzy do širších vrstev. Proti r-i se stavěla reformace, až v 18. a 19. stol. se poměr mezi nimi zlepšil. V posledním období přistupuje k reakci protestantství i reakce katolická (protireformace) a pokus o návrat k asketickému duchu středověkému.

Renaissanční hnutí dělívá se obyčejně na tři období:

1. protor., raná r. – období 13. a 14. stol.; antické vzory napodobí se napodobují volně;

2. vrcholná r. – 15. a počátek 16. stol. Propaguje znalost řečtiny, vzniká celá novolatinská literatura. Výtvarnému umění vládne naturalismus.

3. pozdní r., manýrismus – 16. stol. Vliv vede v životě k blouznivě smyslnému paganismu. Vrcholné umělecké formy se mění na manýristické. V pol. 16. stol. se rodí kritické pojímání antiky, upouští se od snahy ideje nahradit národní literaturu novolatinskou, největší básníci vracejí se k jazyku mateřskému.

R. započala svůj život v Itáli a šířila se poté do celé Evropy. Do Záalpí dorazily její ozvuky až v 16. stol. V oblasti umění zde dlouho doznívala gotika (pozdní gotika, krásný styl, nizozemský realismus), společenské klima výrazně ovlivňovalo silné reformační náboženské hnutí (husité, novokřtěnci).

Související pojmy: → umění renesanční, → novokřtěnci, → gotika, → gotika pozdní, → styl krásný, → realismus nizozemský, → antika, → paganismus, → forma umělecká, → naturalismus, → kult, → geocentrismus, → dynastie, → perspektiva, → racionalismus, → umělec, → novoplatonismus, → filosofie, → náboženství, → renesance karolinská, → renesance ottonská, → renovatio/renovace, → protorenesance, → manýrismus, → knihtisk, → hereze, → humanismus, → mecenášství.

L: KRAUS, Jiří. Nový akademický slovník cizích slov A-Ž. Praha : Academia, 2007, s. 693.; ALSCHER, Ludger. Lexikon der Kunst: Architektur, bildende Kunst, angewandte Kunst, industrieformgestaltung, Kunsttheorie. Band IV, Q-S. Leipzig: VEB E. A. Seemann Verlag, 1976, s.96-97; Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl dvacátýdruhý. Praha : Argo, 2002, s. 544–6.

Anna Goldmanová 9.8.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Quido Meruňka, Zofka777