Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Raku

Váza vzniklá technologií r. Autor: Michael Lee Howland. Přístup z: [1]

(z jap. = požitek, spokojenost, blaženost)

R. je keramická technologie vedoucí k popraskání glazury výrobků. Krakeláž je zde záměrná a dociluje se použitím speciálních glazur a náhlými teplotními rozdíly při vytažení vypálené keramiky z pece. Dnešní podoba r. vychází z procedur vyvíjených od 16. století japonskými hrnčíři. Proslulý byl mistr Chojiro; spolu s následovníky byl zván jako „r. rodina“. Vyráběli hlavně ručně tvarované misky nepravidelných forem, které se užívaly při pití čaje.

Misky vznikaly ve dvou základních typech:

  • červené r. (aka) – z obyčejné červené či červenohnědé hlíny, opatřené vrstvou železité engoby a naglazováné silnou vrstvou olovnaté glazury. Vypalovací teplota v peci na dřevěné uhlí byla asi 900 °C. Po vyjmutí z pece byla keramika volně chlazena na vzduchu.
  • černé r. (kuro) – páleno za teplot až 1200 °C, povrch oproti červenému r. vykazoval mnoho drobných povrchových vad, zvlášť vpichů. Po výpalu je pomalu chlazena na vzduchu. Barvy jsou docíleny speciálními glazurami s vysokým obsahem oxidu železa, mědi a manganu.

Tradiční japonské r. vzniká tak, že se vypálený výrobek vytáhne z pece a nechá se chladnout na vzduchu (běžné je i pozvolné chladnutí v peci).

Ve 20. století se vyvinula další technologie, nazývaná dnes americké r. První zprávy máme od anglického keramika Bernarda Leache, který poznal tradiční japonskou keramiku u mistra Shoji Hamady počátkem minulého století. Podstatou je zchlazení kusů ihned po výpalu ve vodě, nebo zakouření, tzv. redukce ohněm, kterou zavedl v 60. letech 20. století Paul Soldner. Redukce probíhá tak, že se rozžhavený výrobek vyjme dlouhými kleštěmi z pece a ponoří do uzavíratelné nádoby s hořlavým materiálem (piliny, listí, noviny, slupky, tráva aj.). Po vzplanutí ohně je nutné komoru zavřít. Glazury určené k popraskání a k zakuřování prasklin je vhodné po vyndání z pece nastříkat vodou a teprve potom přenést do redukční komory. Proces je nepředvídatelný, výrobky mohou v peci explodovat. Hmota se proto stabilizuje příměsí křemene nebo kyanitu (disthenu).

Je výhodné použít glazuru s nízkým bodem slinutí. Nejvýhodnější je v tomto směru olovo, borax, někdy v kombinaci s uhličitanem lithným či sloučeninami sodíku.

Na rozdíl od Japonska, kde se tradičně pálí dřevem, se americké r. pálí v plynových pecích, v kterých jsou jiné atmosférické podmínky. Při zakuřování jsou nenaglazované části výrobků zakouřeny sazemi.

Složení r. může být takovéto:

  • uhličitan olovnatý 55 %
  • křemen 25 %
  • živec 10 %
  • kaolin 5 %
  • uhličitan vápenatý 5 %

Při vynechání olova je složení např.:

  • komanit 50 %
  • kaolin 10 %
  • živec 10 %
  • borax 30 %

Glazuru však lze namíchat i z jiných surovin, např. z transparentní nebo bílé glazury s bodem tavitelnosti kolem 900 °C, do níž přidáme menší množství uhličitanu sodného nebo jiného materiálu podporujícího krakelování.

Glazury se probarvují oxidy, které při redukci vytvářejí efektní povrchy a mají zářivé barvy. Nejefektnější je měď (Cu2O nebo CuCO3), která vytváří metalický povrch, měnlivý dle redukce. Cín dodává červenější nádech, stříbro zlatavější, železo ztmavuje atd. Kobalt (CoO, Co2O3, CoCO3) vytváří pěkný kovově modrý povrch. Stříbro ve formě AgN je také velmi vhodné. I ve velmi malém množství dodává lesk a vytváří zlatavý povrch. Pro svoji schopnost tvorby listrů se přidává i k jiným kovovým přísadám za účelem zvýšení lesku; obsah by neměl převýšit 5 %.

Porcelán, pokud je tenkostěnný, lze také zpracovat tímto způsobem.

Související pojmy: → porcelán, → glazura, → slinutí, → krakelování, → listr, → kaolin, → výpal, → keramik, → atmosféra, → listr, → barva, → keramika zakuřovaná.

L:
ŽÍLA, Karel. Průvodce keramika. Praha : Grada, 2005, s. 95–96.
Raku-Technik – Geschichte und Herkunft [on-line]. Keramikraum: Konstanz [cit. 2015-6-29]. Přístup z: [2].

Anna Goldmanová 29.6.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777