Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Radnice

R. je místo pro zasedání a jednání vedení obce. R. jsou známy již ze starověku, (buleuterion, prytaneion, curia, tabularium). Ve středověku se záležitosti měst řešily na rynku nebo před hradbami, pod širým nebem. Velké obce už ve 14. století měly velký vliv a do záležitostí města začala mluvit i chudina a k podpoře svých zájmů ji využívali radikální kališničtí kazatelé. Aby se zabránilo účasti radikálů, začala se jednání odbývat v jednací síni r., kam se vešli jen radní. Aby se mohli jednání účastnit i zástupci města, volili se tzv. obecní starší (ve velkém městě jich mohlo být i několik desítek). Konšelé byli naproti do funkce dosazeni královským podkomořím.

Členové městské rady se scházeli nejprve u královského rychtáře. Dokladem je vznik Staré r. v Brně, která byla původně sídlem královského rychtáře. Bývalá rychta se od roku 1373 označovala jako r. V jiných městech se konšelé scházeli ve svých domech. Už ve 13. století však měla města formální úřední atributy. Středověké r. a úřední budovy městských republik v Itálii byly budovány jako opevněného paláce, obvykle s věží a bývaly v nich tržnice. V Záalpí dlouho spojovaly funkci správní, reprezentativní a tržní, často též s věží; obrannou funkci neměly.

R. se začaly zřizovat proto, že rada vedla i písemnou agendu a ta se musela někde ukládat. Nejstarší r-i mělo Staré Město a to od roku 1338. V roce 1380 k ní byla přistavěna věž s kaplí a později byla rozšířena o další domy v sousedství. Podobně se rozšiřovala r. v Brně v letech 1345–7. Další byla r. na Novém Městě pražském, která byla zcela nová. Do roku 1400 měla r-i většina královských měst (např. České Budějovice, Kutná Hora, Louny, Slaný) a začaly se stavět i ve městech poddanských (např. Český Brod).

Růst vlivu královských měst přinášel i růst administrativy; také rostly nároky na reprezentativnost, a bylo proto potřebí větších jednacích prostor. V duchu vrcholné gotiky se začaly budovat honosné r. podle jednotného plánu (např. Tábor, r. z počátku 16. století). Trend pokračoval i po polovině 16. století v době renesanční. Druhá vlna přestaveb a budování nových r-c nastala v době baroka, protože mnoho městských staveb v třicetileté válce vyhořelo a bylo pobořeno. Upravovala se většinou průčelí i novodobé prvky (volutové štíty, atiky, hladké barevné omítky, šambrány kolem oken, niky s postavami světců, věžičky); vnitřní prostory se příliš neměnily.

Další vlna budování r-c přišla na přelomu 18. a předně v 19. století. Následkem velkého růstu administrativy staré budovy nepostačovaly a bylo zapotřebí více úředníků. Stavěly se tedy rozlehlé r., často dvoupatrové, se zadními trakty či bočními křídly. Někdy se přestavěla stará r., jindy se ve staré budově zřídila např. knihovna, muzeum, škola, špitál, soud apod.

V královských městech se výstavba platila z vlastních výnosů, v poddanských městech stavbu financovali často měšťané ze svých soukromých zdrojů (např. Litomyšl). Byly stanoveny povinné příspěvky: konšelé půl kopy grošů, měšťané čtvrt kopy a rychtář 22 grošů. Někdy se r. v poddanském městě podílela na financování výstavby r. i vrchnost (např. Rožmberkové, Perštějnové, páni z Hradce), a to finančním částkou, darem stavebního materiálu nebo postoupením některých výnosů z hospodaření města apod. Zvlášť po třicetileté válce se vrchnosti valnou měrou na stavbách r-c podílely.

R. svým vzhledem měla demonstrovat význam a bohatství města, jak svým průčelím, tak interiérem. Stála vždy na rynku. Většinou byla zděná, ale v podhorských oblastech se udržely až do 18. století dřevěné r. (např. Rožnov pod Radhoštěm, Železný Brod). Rozšiřování r-c se opticky zcelovalo jednotnou atikou. Stála-li r. na rohu, mohla se rozšířit o dům v boční ulici a na nároží se postavil arkýř či věž. Věž sloužila jako pozorovatelna. Byly zde umístěny hodiny a často i zvony. Typickými příklady dvoukřídlé r. jsou Staroměstská a Novoměstská v Praze, Stará r. v Brně, r. v Kadani či Mostě. Pokud město nebohatlo, zůstala r. jednokřídlá (např. Litoměřice, Bělá pod Bezdězem). Někde se r. stavěly na volné ploše náměstí – v některých případech na těchto parcelách původně stály masné krámy či chlebné lavice. Samostatně stojící r. se podobaly dle vzoru italských veřejných budov palácového stylu (např. Olomouc, Žďár nad Sázavou, Polička). R. byly nejhonosnější světskou stavbou ve městě. V gotice se stavěly radniční věže na nároží vedle vlastní budovy, v renesanci a baroku se přidávaly menší věžičky do štítu nebo do atiky.

R. stavěli zpočátku dvorští mistři či němečtí stavitelé, později Italové. Zdobily se sgrafitem, arkýři, atikou, malbu, sochami, profilovaným ostěním apod. Výzdoba zdůrazňovala atributy městské moci (erb), postavy světců – městských patronů, někdy i biblické výjevy či alegorie (např. Ctnost, Spravedlnost).

Nejvýznamější interiérové prostory bývaly v prvním patře. R. významných měst měly i audienční prostory. Dále zde byly zasedací prostory radních. K reprezentačním prostorám patřila i malá kaple, která se zřizovala obvykle v arkýři. Vedle toho byly na r-i kanceláře (skriptoria). Vedle vchodu do r. mohl být zazděn kovový prut představující oficiální míru jednoho lokte. V průchodu stávaly nádoby o míře jednoho korce a žejdlíku, aby si zákazníci mohli ověřit, že je obchodníci nešidí. Na vysunutém trámu na nároží visel zvonec k vyhlašování poplachu i ke svolávání konšelů či měšťanů. V přízemí r. býval mázhaus s šenkem – příjmy z prodeje piva z městského pivovaru sloužily k hrazení městských výdajů. Ve sklepení se skladovalo pivo a víno, býval tu i žalář či kobka k provádění tortury.

Související pojmy: → tortura, → kobka, → konšel, → mázhaus, → arkýř, → audience, → kaple, → alegorie, → patron, → světec, → erb, → atribut, → sgrafito, → atika, → malba, → socha, → ostění, → profil, → štít, → renesance, → baroko, → věž, → náměstí, → průčelí, → groš, → rychtář, → knihovna, → muzeum, → špitál, → šambrána, → nika, → gotika, → šlechta, → král, → kniha, → město královské, → město poddanské, → rynek, → středověk, → starověk, → kališníci, → hradby, → palác, → voluta, → zvon.

L:
VONDRUŠKOVÁ, Alena, VONDRUŠKA, Vlastimil. Město. Praha : Vyšehrad, 2013, s. 106–111.
SYROVÝ, Bohuslav. Architektura: naučný slovník. Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1961, s. 236.
BLAŽÍČEK, Oldřich J., KROPÁČEK, Jiří. Slovník pojmů z dějin umění: názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění. Praha : Odeon, 1991, s. 174.

Anna Goldmanová 17.4.2016

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777