Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Psychogeografie (psychogeography)

Pojem p. označuje 1. obor zabývající se vztahem prostoru a psychiky, a proto nutně i procesem vnímání prostoru, 2. typ výzkumu využívající metodu mentálních map, vysvětlujícího způsob prožívání, tj. percepce, imaginace a evaluace (viz → mapy mentální) určitého teritoria, 3. typ urbánního výzkumu navozujícího možnosti nového vnímání, poznání a prožívání míst uvnitř organismu města a možnost osvobození se od determinujícího vlivu architektury, 4. soubor metod k prozkoumávání vnitřních vztahů v prostředí města.

Autoři tvořící v první, klasické, v Česku nejobvyklejší oblasti p. (Zelenka; Cílek; Černoušek) vycházejí z poznatků v oblasti geověd a směřují k psychologicko-sociologickému poznání, tj. např. k tomu, proč se v určitém prostoru, prostředí cítíme dobře nebo špatně, jak lze dané prostory dále utvářet, jaký vliv na lidskou psychiku mají uzavřené prostory (např. jeskyně), otevřená panoramata (např. výhledy z rozhleden), sakrální prostory (tj. prostředí chrámů) apod. Jiným přístupem k dané problematice vztahu psychiky a prostoru je komplementární přístup geopsychologie (Šípek, Štýrský; Bakalář), která vychází z psychologických poznatků a uplatňuje je v rámci konkrétních míst, měst, městských čtvrtí, destinací cestovního ruchu, veřejných prostranství (psychologie sídlišť, psychologie obchodů, psychologie front apod.), v kontextu místních názvů (→ toponomastika) a symbolů (→ ikonografie).

Nejobvyklejší metodou p. v tomto případě je metoda tzv. drigtování, tj. procházení městem pěšky na základě předem stanoveného pravidla (např. algoritmu: jdi 300 m rovně pak zahni doprava), kdy takovýto pohyb člověka po městě ruší zaběhané prostorové přesuny a ustálené každodenní percepce a umožňuje mu všímat si nových prvků, nových souvislostí v rámci města. Za účelem drigtování vznikají psychogeografické mapy a průvodce.

Zakladatelem p. ve smyslu terénního výzkumu byl Ivan Chtcheglov s prací z roku 1953 Formulary for a New Urbanism. Mezi další představitele p. patří Guy Debord a Asger Jorn. Blíže viz i Wikipedia a časopis Umělec.

Metodou blízkou metodě drigtování je tzv. infiltrace, představující prozkoumávání míst, která nejsou běžně a veřejně přístupná.

L: ZELENKA, Josef a kol. Percepce krajiny a genius loci. Hradec Králové : Gaudeamus, 2008, 325 s.; CÍLEK, Václav. Krajiny vnitřní a vnější : texty o paměti krajiny, smysluplném bobrovi, areálu jablkového štrúdlu a také o tom, proč lezeme na rozhlednu. Praha : Dokořán, 2005, 269 s.; ČERNOUŠEK, Michal. Psychologie životního prostředí. Praha : Karolinum, 1992, 142 s.; BAKALÁŘ, Petr. Psychologický průvodce Prahou. Olomouc : Votobia, 2006, 255 s.; ŠÍPEK, Jiří, ŠTÝRSKÝ, Jiří. Kapitoly z geopsychologie: psychologicko-sociologické souvislosti cestování, turistiky a rekreace. Hradec Králové : Gaudeamus, 2007, 152 s.

Eva Heřmanová, Jan Jarolímek 25.2.2012

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Zofka777