Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Prvky kultury lokální (elements of local culture)

Hmotné p.k.l. tvoří stavební kulturní památky (tj. lidová architektura, městská architektura, sakrální památky, funerální památky, feudální architektura (panská sídla), technické (v tom industriální) a vojenské památky) a ostatní hmotné p.k.l., tj. umělecké, uměleckořemeslné a ostatní drobné památky, drobné artefakty, kulturní krajina, historické parky, zahrady a arboreta, archeologické památky, genofond flóry a fauny. Viz i → památka, → památka drobná, → památka sakrální, → památka technická, → architektura lidová, → památka archeologická, → památka funerální, → památka historická, vojenská, → památka archeologická, → krajina kulturní.

Nehmotné p.k.l. jsou představovány převažujícím způsobem života (v rámci lokální či regionální mentality), náboženským a spolkovým životem, tradičními zvyky a oslavami a ostatními nemateriálními složkami lokální kultury (nářečí, lidová slovesnost, místní pověsti, lidové písně, tradiční místní tance, místní jména a pomístní názvy, typická osobní jména a rodová příjmení). Viz i → kultura lokální.

Na pomezí hmotných a nehmotných p.k.l. lze zařadit tradiční gastronomii či tradiční výrobní postupy (tj. tradiční či slavnostní krajové a místní pokrmy, tradiční potravinářské postupy a tradiční řemeslné postupy a na jejich základě vzniklé výrobky). Viz i → gastronomie regionální.

Teoreticky lze kulturu i lokální kulturu dělit na hmotnou (materiální) a nehmotnou (nemateriální), v pragmatické rovině ale nelze oddělit hmotnou část určitého kulturního jevu od jeho části nehmotné a naopak, neboť většina kulturních jevů je úzce propojena s určitými konkrétními artefakty (Velikonoce a řehtačky, Vánoce a adventní věnce apod.), viz i Patočka, Heřmanová. Podle Zemánka „Ryze nemateriálních, neviditelných složek kultury proto není mnoho. Jedná se vesměs o ústně předávané dědictví (pohádky, pověsti, pověry, říkanky, pranostiky, písně, místní jména ale i krajová nářečí apod.), specifické chování a názory předávané výchovou (sociální normy, náboženství, částečně i politická orientace atd.). Naopak čistě materiální složka kultury neexistuje vůbec. Odpojíme-li totiž určitý artefakt od jeho kulturních souvislostí, zůstane z něj nepříliš užitečný předmět nejasného významu. I natolik hmotný projev místní kultury, jakým je např. lidová architektura, by nevznikl bez tradičních zvyklostí generačně předávaných, bez duchovních (tedy nehmotných) vlivů doby a místa.“

L: ZEMÁNEK, Lukáš. Lokální kultura v životě našeho venkova. In: Geografie na cestách poznání. Sborník příspěvků k šedesátinám Ivana Bičíka. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK, Praha, 2003, s. 124-149; PATOČKA, Jiří, HEŘMANOVÁ, Eva. Lokální a regionální kultura v České republice – Kulturní prostor, kulturní politika a kulturní dědictví. Praha : ASPI – Wolters Kluwer, 2008, 199 s.

Eva Heřmanová 2.3.2012

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Zofka777