Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Prostor veřejný

P.v. je prostor přístupný všem, demokratická aréna, kde se mohou scházet a společně trávit čas lidé různých věkových skupin, společenských tříd, pohlaví a ras. (Kratochvíl) Pojem p.v. se skládá ze dvou významů: 1. fyzicky definovaný tvar, 2. společenský život, který ho naplňuje. Pokud na daném prostranství chybí společenské aktivity a mezilidský kontakt, pak zůstává pouhým fyzickým prostorem.

P.v. je nejobecněji každý fyzický prostor, na kterém se mohou scházet lidé a na kterém mohou být pořádány nejrůznější kulturní a společenské akce. P.v. ve městech se zejména v posledním období stává jevištěm i hledištěm (→ busking, → videomapping, → instalace, → happening, → umění akční, → flash mob, → smart mob), na vesnicích pak slouží především k setkávání lidí, k pořádání folklorních slavností, k realizaci lidových tradic, výročních jarmarků, průvodů apod. Ve veřejném prostoru v areálech hradů, zámků a zřícenin se lze velmi často setkat s produkcemi amatérských hereckých společností, s účastníky sochařských či řemeslných sympozií a s jejich výtvory, jinde s malíři – portrétními či malujícími v plenéru. Důležitou složkou pro utváření estetiky a tvářnosti p-u.v-ého a jeho genia loci jsou též drobné památky, sochy, sousoší, sochařské parky, ale i guerilla art, povolené či nepovolené graffiti, dead drops aj.

Synonymicky k pojmu p.v. je běžně užíván i pojem veřejné prostranství, který je navíc i přesněji vydefinován v zákoně o obcích č. 128/2000 Sb., a to jako "náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky, podchody a další prostory přístupné každému bez omezení, sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru".


Systém veřejných prostorů ve městě
Veřejné prostory lze rozčlenit do několika kategorií podle jejich funkce a role, kterou zastávají vzhledem k městu a společnosti. V. Šilhánková v rámci svého výzkumu dělí veřejné prostory následovně:
Společenské – slavnostní – reprezentační náměstí Jedná se o prostory s významnou společenskou funkcí, která jsou pro veřejnost nějakým způsobem symbolická. Tyto prostory jsou reprezentační a často slouží převážně k formálnímu shromažďování.

Obchodní náměstí – ulice Tyto prostory jsou charakteristické svojí vazbou na obchod a služby. Buď je veřejný prostor věnován obchodním potřebám v celé své ploše (či většině této plochy), nebo se nachází v blízkosti občanského vybavení takového charakteru, je jím obklopen.

Shromažďovací – rozptylová náměstí Tato náměstí se většinou nacházejí před významnými budovami a přejímají na sebe funkce spojené s budovou samotnou. Jedná se o částečné rozšíření funkcí dané budovy a prostor slouží převážně pro shromažďování v rámci akcí, které se konají v budově.

Dopravní ulice – náměstí Ulice zde funguje jako prostor sloužící převážně k automobilové dopravě jedinců. V tomto případě prostor ztrácí velkou míru své socializační funkce a zároveň je zatížen provozem a hlukem.

Rekreační – oddechový veřejný prostor Z označení vyplývá, že většina kontaktů a aktivit v tomto typu veřejného prostoru je neformálního charakteru. Často se jedná o místa s parkovou úpravou nebo přímo o parky jako takové.

Obytná náměstí – ulice Zde mají aktivity a komunikace charakter neformální, hranice mezi prostorem veřejným a soukromým se v tomto případě stírá a lze hovořit o prostorech poloveřejných či polosoukromých. Některé veřejné prostory jsou polyfunkční a mají potenciál fungovat jako oblasti, kde se jednotlivé funkce silně prolínají. Tyto prostory dokážou sloužit stejně dobře pro obchod, dopravu, rekreaci i kulturní dění. Jedním z nejdůležitějších a nejstálejších prvků, které utvářejí město a městské prostředí, je náměstí. Představuje centrální bod celého městského uskupení a často je mu udělována symbolická funkce tzv. srdce města. Náměstí jsou ve většině případů vědomě navržená, nicméně prostory s podobnými vlastnostmi mohou vzniknout i spontánně, například v místech, kde dříve stála budova, či revitalizací a přetvořením na prostor s charakterem veřejného prostoru. Dalším významným prvkem městské struktury jsou ulice, městské parky a zahrady, nábřeží či prostory před významnými budovami. V rámci města představuje problém právě revitalizace veřejných prostorů, kdy nekoncepčním řešením, provizorností a celkovou zanedbaností plánování trpí prostor jako takový, jeho blízké okolí i samotní obyvatelé, kteří neupravenost pramenící z podobných problémů zřetelně pociťují.

Veřejné prostory se dělí do kategorií také na základě jejich významu v organismu měst. Jednotlivé typy jsou vymezené podle spádového okruhu nejčastějších uživatelů veřejného prostoru na lokální, místní, okrskový, celoměstský, regionální a národní:

Lokální Charakteristická pro veřejné prostory lokální je jejich obyvatelnost a také jejich zásadní význam pro obyvatele nejbližšího okolí prostoru. Jedná se převážně o vnitroblokové prostory a místa určená k neformálním každodenním kontaktům mezi obyvateli. Podle Šilhánkové je pro tyto prostory charakteristické to, že se v nich cizí návštěvník cítí jako narušitel soukromí místních.

Místní Ve veřejných prostorech místního významu se prolínají všechny možné funkce veřejného prostoru – funkce kulturně-společenská, obchodní, obytná, dopravní. Příklady místně významných prostorů jsou menší parky, městské třídy a náměstí.

Okrskový Veřejný prostor okrskového významu je typický pro čtvrti a městské části. V těchto prostorech převažuje kulturně-společenská a obchodní funkce. Charakter střetávání je výrazně posouvá k poloformálnímu až neformálnímu. Z hlediska obchodní funkce tyto prostory tvoří například hranice obchodních budov. V podobných veřejných prostorech lze poté nalézt například bistra a menší prodejny s občerstvením či kavárny s předzahrádkami. Z hlediska dopravy tvoří okrskově významné veřejné prostory dopravní uzly různých druhů dopravy – městské hromadné, osobní automobilové, pěší a cyklistické. Funkce obytná je zde přítomna pouze v omezené míře, nicméně pro tyto typy veřejných prostorů je typická funkce rekreační, v jejímž rámci prostor slouží převážně pro krátkodobou rekreaci místních obyvatel.

Celoměstský Pro veřejný prostor celoměstského typu je nejvýznamnější funkce kulturněspolečenská a obchodní, a to ve větší míře než ve výše zmíněných prostorech. Tento prostor slouží jak pro formální, tak pro neformální setkávání. Jedná se o typ veřejného prostoru, který je vnímán jako nejvýznamnější v rámci městských struktur. Jeho obchodní funkce bývá často doplněna o restaurace a bistra a z hlediska dopravy je zde patrná snaha potlačit co možná nejvíce automobilovou dopravu. Jedná se především o ulice a náměstí, popřípadě drobné zelené plochy. Charakteristické pro veřejné prostory celoměstské je výrazné potlačení obytné funkce.

Regionální Tyto veřejné prostory jsou téměř totožné s veřejnými prostory celoměstsky významnými. Takový prostor se může nacházet pouze v sídle, které má regionální význam. Odehrává se zde množství formálních akcí, které mají regionální charakter, a z hlediska funkční náplně se tyto prostory také shodují s prostory celoměstského významu.

Nadregionální, národní Veřejný prostor národního významu představuje místo, který má pro národ určitý symbolický význam a odráží identitu národa nebo některé podobně významné skupiny obyvatelstva. I v tomto případě se prostorová skladba podobá té, která je charakteristická pro celoměstsky významné veřejné prostory. Veřejné prostory podobného významu se vždy nachází pouze v hlavním městě státu nebo v podobně významné metropoli. Příklady národně významných prostorů v České republice se nacházejí v Praze, jsou jimi Václavské a Staroměstské náměstí.

Související pojmy: → prostor veřejný urbánní, → mikroklima sociokulturní, → parter urbanistický, → architektura městská, → umění ve veřejném prostoru, → jeviště, → hlediště, → busking, → produkce pouliční, → videomapping, → instalace, → open air, → prostředí životní, → kvalita života, → open air, → open air galerie, → socha živá, → iluzionista, → divadlo, → umění ve veřejném prostoru, → Street Art, → Public Art, → slavnost, → tradice, → jarmark, → průvod, → plenér, → malba portrétní, → památka drobná, → socha, → sousoší, → park sochařský, → guerilla art, → guerilla gardening, → Guerilla Poetring, → guerilla knitting, → graffiti, → genius loci, → happening, → dead drops.
L:
KRATOCHVÍL, Petr. Architektura a veřejný prostor. Praha, Zlatý řez, 2012, 164 s. In: Atlas transformace [on-line]. Joanna Erbel. [cit. 2013-5-11]. Přístup z: [1]
"public, adj. and n." OED Online. Oxford University Press, March 2015. Web. 2 May 2015.
ŠTOGR, Josef. Partnerství a participace: Veřejný prostor. Praha: Nadace Open Society Fund Praha, 2001, 173 s.
ŠILHÁNKOVÁ, Vladimíra. Veřejné prostory v územně plánovacím procesu. Vyd. 1. Brno: VUT, 2003, 144 s.
AMBROŽOVÁ, Zuzana. Veřejné prostory malých měst - teoretická východiska. Urbanismus a územní rozvoj [online]. Brno: Ústav územního rozvoje, 2010, (6): s. 14-20. [cit. 2015-05-11]. Dostupné z: http://www.uur.cz/images/5-publikacni-cinnost-a-knihovna/casopis/2010/2010-06/04_verejne.pdf
Zákon ČR č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. Paragraf 34.
SENNETT, Richard a Petr KRATOCHVÍL (ed.). Architektura a veřejný prostor. Vyd. 1. Praha: Zlatý řez, 2012, 164 s.
KOUTNÝ, J. Moderní urbanistické koncepce. Urbanismus a územní rozvoj, 2004, ročník VII. 1–15.

Alžběta Stránská 1.6.2013, Eva Heřmanová 17.2.2015, Nicole Princlová 12.1.2017

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Beta, Joe Angrešt, Nicole