Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Propaganda

Propagandou - p.- se v základním smyslu rozumí manipulace médii s cílem dosažení společenské kontroly. Takto ji také definoval H. D. Lasswell, který o P. hovořil jako o "manipulaci veřejným míněním prostřednictvím politických symbolů" nebo "řízení kolektivních postojů pomocí manipulace důležitými symboly".

Původ termínu p. sahá do 17. století, kdy katolická církev usilovala o eliminaci vlivu reformace. V roce 1622 byla založena církevní instituce zvaná Congreatio de propaganda fide, která měla za úkol šíření katolické víry mezi pohany a vymýcení kacířství. Různé totalitní a autoritativní režimy využívaly p. pro dosažení vlastních cílů, což mělo a má za následek spojení tohoto termínu s významem bezohledné manipulace lidmi a jejich myšlením. Příkladem může být propaganda v Třetí říši, kdy bylo zřízeno Ministerstvo pro lidovou osvětu a propagandu, které mělo za úkol šířit ideologii skrz masové média a kulturu do společnosti (formou různých plakátů, specifických pozdravů či nacistických symbolů).

V přijatelných či neutrálních situacích se používá termín → Public Relations , který začal užívat Edward Bernays, právě kvůli kontroverzi spojené se slovem p. ve vztahu komunikace s veřejností.

V moderní společnosti se p. objevuje v mnoha společenských činnostech a lze ji rozdělit alespoň do sedmi hlavních kategorií:

1. politická propaganda, zaměřená na udržení nebo získání politické moci;

2. ekonomická propaganda je jako ekonomický ekvivalent politického image zaměřená na přesvědčení lidí, aby kupovali či prodávali zboží a vyvolávali nebo udržovali důvěru v ekonomický systém;

3. válečná/vojenská propaganda zaměřená na demoralizování nepřítele v době války nebo na podporu morálky vlastního obyvatelstva nebo vojska a na získání spojenců;

4. diplomatická propaganda jako specializovaná forma působení zaměřeného na posílení či vyvolávání přátelství nebo nepřátelství potenciálních spojenců či nepřátel;

5. didaktická propaganda jako forma výchovy populace a prosazování společensky žádoucích cílů;

6. ideologická propaganda, která usiluje o šíření komplexních systémů idejí nebo náboženské víry; ideologická p. se často snaží zneužít emoce a nadšení k násilné změně názorů či přesvědčení a usiluje o názorovou konverzi jednotlivců nebo celých společenských skupin;

7. eskapistická propaganda jako specifická forma politické propagandy využívající médií k odvedení pozornosti od společenských problémů, posílení pasivity a klidu, na rozdíl od aktivního motivování v určitém směru.

Propagandu lze dále dělit na oficiální a neoficiální:

I. bílá propaganda - jsou pro ni charakteristické jemnější metody přesvědčování, pochází z identifikovatelného zdroje a může sloužit jako krytí skryté propagandy, používá běžné komunikační techniky, dnes uplatňované v praxi PR;

II. šedá propaganda - zdroj je neznámý a do společnosti se dostávají matoucí či mylné a nepřesné informace

III. černá propaganda - zdroj informací je falešný, nese silné sdělení a snaží se skrýt skutečné záměry (využití polopravdy,skandalizace, fámy apod.)

Související pojmy: → média masová, → komunikace masová, → manipulace, → symbol, → image, → ideologie, → diplomacie kulturní, → konverze, → konvertita, → skupina sociální, → psychologie sociální.

L:
JIRÁK, J., KÖPPLOVÁ, B. Média a společnost. Praha : Portál, 2003, 207 s.
ŠTĚDROŇ, B., POTŮČEK, M., PROROK, V., LANDOVSKÝ, J., ŘÍHA, D. a kol. Politika a politický marketing. Praha : C.H. Beck, 2013, 255 s.
FTOREK, J., Public relations a politika. Praha : Grada Publishing a.s., 2010, 192 s.
FTOREK, J., Public relations jako ovlivňování mínění - Jak úspěšně ovlivňovat a nenechat se zmanipulovat . Praha : Grada Publishing a.s., 2012, 224 s.

Pavla Králová 14.10.2014

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

PajinkaKr, Zofka777