Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Potenciál kulturně historický (cultural and historical potential)

Pojem p.k.h. lze obecně vydefinovat jako existující, ale dosud nevyužívané nebo jen málo využívané zdroje v oblasti hmotné a nehmotné kultury a kulturní infrastruktury. Pokud hovoříme o p.k.h., je nezbytně nutné zachovat předpoklad využitelnosti dosud nevyužívaného nebo rozšíření stávajícího využití památky, tradice, kulturní instituce či infrastruktury.

Pojem p.k.h. je často nesprávně zaměňován za pojem kulturní potenciál. Řada autorů tyto pojmy ztotožňuje; jiní autoři tyto dva pojmy striktně odlišují v tom smyslu, že p.k.h. je (na rozdíl od kulturního potenciálu) doplněn i o dimenzi historie území a představuje tak hlubší uchopení a vymezení oblastí potenciálního rozvoje regionu.

Heřmanová, Chromý definují p.k.h. jako soubor "dosud neznámých nebo známých ale nevyužívaných nebo nedostatečně využívaných kulturních artefaktů, objektů či zařízení, které pro danou oblast představují určitou rozvojovou rezervu, často i určité lokální či regionální specifikum, a tím i potenciální konkurenční výhodu". Pojem p.k.h. tedy obsahuje zatím nedoceněnou nebo jen okrajově využívanou součást kulturního dědictví či existující kulturní infrastruktury, u nichž existují předpoklady pro efektivnější, smysluplné a popř. i komercionalizované využití. Tyto předpoklady pro efektivnější využívání souvisejí jednak s jejich okolním prostředím, s počtem a vzdáleností dalších konkurenčních objektů, s unikátní odlišností nadregionálního významu apod. Do p.k.h. tedy nutně nemusí patřit všechny nevyužívané kulturní artefakty, objekty či zařízení. Ve vztahu k periferiím je p.k.h. (při absenci jiných typů potenciálů, tj. potenciálu ekonomického a přírodního) často jediným možným zdrojem regionálního rozvoje, tvorby pracovních míst v rámci cestovního ruchu či kulturních služeb a rozvoje územní identity obyvatel.

V pojmu p.k.h. je obsažen předpoklad určité využitelnosti, tj. možnosti pravidelného, občasného nebo nepřetržitého využívání. Tento pojem je proto jednak pojmem relativně užším (z hlediska rozsahu, resp. z hlediska nejčastěji používané metodiky jeho hodnocení - prostého výčtu) než pojem kulturní dědictví, neboť existují i takové součásti kulturního dědictví, jejichž praktická využitelnost je jen velmi malá (např. → archiválie užívané "pouze" ke studijním účelům, torza plastik, keramické střepy, drobné památky dotvářející krajinu apod.). Jednak je i pojmem relativně "širším", neboť se dotýká i již zmíněné kulturní infrastruktury.

Typickým příkladem p.k.h. mohou být např. málo známé a málo využívané nemovité kulturní památky, soubor regionálně specifických znalostí a dovedností, místní dochované kroniky či jiné památky písemnictví, přežívající → folklor, polozapomenuté → tradice či současná živá → kultura, ale i vysoká úroveň vybavenosti kulturní infrastrukturou nebo i vyšší úroveň vzdělanosti či určitý typ převažující profesní orientace, z nichž pak vyplývají jak konkrétní kulturní potřeby místního obyvatelstva, tak i potenciální nabídka pro návštěvníky regionu nebo potenciální prostor pro podnikatele.

Rozsah i struktura kulturního dědictví - a tím v určitém překryvu i p.k.h. - se mění v čase, obvykle v důsledku zničení, zániku či ztráty určité památky, zániku znalosti, tradice, jazyka, ale i krajiny, rostlinného či živočišného druhu, zániku činného subjektu apod. Stejně jako může dojít ke zmenšení velikosti p.k.h. může dojít i k jeho zvětšení. Určitý objekt či aktivita se nově nebo znovu stávají součástí p.k.h. jsou-li obdařeny novou funkcí, novou symbolickou hodnotou a dojde-li k jejich "objevení". Z hlediska času se mění nejen rozsah a obsah p.k.h. ale i jeho vnímání a hodnocení společností. Viz i → dědictví kulturní, → infrastruktura kulturní, → památka, → hodnota památky.

Pojem p.k.h. je hojně užíván jak v odborné literatuře, tak i v oficiálních dokumentech (viz např. SWOT analýza současného stavu kultury v České republice, [1]. Uceleně se mapováním p.k.h. v Česku dle jednotlivých uměleckých slohů zabýval projekt ÚÚR (Ústavu územního rozvoje v Brně, viz [2]), v němž je nicméně daný pojem chápán v podstatě jen jako výběr z objektů existujícího nemovitého kulturního dědictví v jednotlivých regionech (krajích ČR), v rozčlenění dle stavebních slohů.

Související pojmy: → artefakt, → krajina kulturní, → plastika, → památka drobná, → písemnictví, → jazyk, → genofond, → komercionalizace, → analýza SWOT, → metodika vyhodnocování kulturně historického potenciálu, → rozvoj regionální, → periferie, → potenciál, → potenciál kulturní, → turismus, → služba kulturní, → identita územní, → sloh stavební.

L:
HEŘMANOVÁ, Eva, CHROMÝ, Pavel a kol. Kulturní regiony a geografie kultury : Kulturní reálie a kultura v regionech Česka. Praha : ASPI, 2009

Eva Heřmanová, Jan Jarolímek 16.2.2012

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Zofka777