Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Platnéřství

P. je odvětví zpracování kovu zaměřené na výrobu zbroje. Platnéři vyráběli předně brnění a krunýře, ale i kvalitní čepele (pro zbrojíře) a šavle. Předchůdce platnéře se nazýval pancířník či brníř.

První zbroj vyrobená z oválných klenutějších plíšků, zvaná karacena, se vyvinula z šupinaté zbroje. Saracéni její výrobu přinesli při dobývání Španělska. První vyráběnou ochranou do boje byla přilba, poté se začala chránit kolena, kolenní kosti, stehna, lokty a předloktí a poté se kyrysem zakryla prsa i záda. Celkové brnění vážilo kolem 20 kg, turnajové až 60 kg. Kromě toho se vyráběla i lehká a bohatá ceremonielní zbroj. Brníři a pancířníci se stali platnéři, jakousi elitou mezi kovozpracovateli. (Nazývali se fabri armorium, železní brníci.)

Platnéři se odlišili od mečířů eticky i funkčně. Řemeslníci zpravidla ovládali obé, ale obory platily za samostatné a od 14. století byl platnéř samostatný výuční obor a řemeslo. Platnéři utvořili korporaci (cech) v Praze již v roce 1328. Dokladem sdružování řemeslníků v Praze je pojmenování ulic (Platnéřská, Truhlářská, Kovářská, Zlatnická aj.). Samotní kováři od té doby zbraně vyráběli jen příležitostně (např. selské války).

Při výrobě zbroje na zakázku se vzaly zákazníkovi míry a vyhotovily se jednotlivé kusy z jakéhosi papundeklu (směs bramborového škrobu, mouky, pilin, vaječných bílků a papírové drti). Železný plech dodávali hamerníci od 16. století v různých velikostech. Vznikaly specializované hamry, které vyráběly plechy a účelové výkovky přímo pro platnéře. Z ingotu jej vyklepával a vytahoval jen učeň prvního ročníku. Kov se kalil ve vodě, oleji, kravské moči či krvi (směs byla výrobním tajemstvím) a tak se měnil na ocel. Kladiva byla ocelová, někdy dubová, tvarů převážně vypouklých. Za podložky sloužily různě velké tvarované kovadliny, někdy kožené pytlíky s pískem a formy vylité smolným tmelem. Řemeslníci si je vyráběli sami.

Kromě hamerníků dodávali platnéřům zboží i kováři (nýty) a sedláři (řemeny). Někde bylo přímo určeno, z jakého materiálu smí být zbroj vyrobena. Např. v německých zemích bylo nařízeno, že zbroj má být vyrobena z poloviny z (kovářské) oceli, z poloviny z měkkého železa. Nejdůležitější byla síla, úhly a množství úderů – silné údery materiál probíjely, slabé zhušťovaly a tvrdily. Práce platnéře vyžadovala fyzickou zdatnost, technický a výtvarný talent. Vyučení trvalo 5–7 let.

I v rámci p. se řemeslníci specializovali: existoval helméř, rukavičník, nohavičník, šorcař. Přední a zadní plech dělal sám mistr – na jednom brnění se podílela celá dílna. P. byla náročná profese, zbroj se počátkem 16. století skládala z více než 100 součástek spojených nýty. Někteří platnéři používali puncovní značky.

Zbroj zhotovená v době renesance byla typická oblými a jednoduchými tvary, zatímco doba manýrismu se naopak vyznačovala spíše bohatou zdobností a precizním vypracováním detailů. Vrchol v tomto směru představují výrobky z počátku 16. století, především italské provenience. Nejslavnější byli zbrojíři milánští, toledští, norimberští. Kupř. zbroj Ludovica il Mora stála 500 krav či asi tři vesnice.

Zbroj se kvůli reprezentaci koncem 15. století začala zdobit. Zdobení prováděli většinou specialisté, které si platnéř platil či vydržoval u sebe. Zdobila se cizelováním (vytlačování a ražba pomocí kladívek a raznic), emailem, kanelováním, rytím, zlacením, leptáním, tausováním, niellem, stříbřením s černěním. (Zdobení nielem a tausováním je novější než rytí, tepání a zlacení.) Kraje zbroje se zdobily rytím, nebo byly zvýrazněny použitím pásů z barevných kovů (mosaz, měď, bronz). Především se ale zdobila leptáním. Technika umožňovala velkou plasticitu – např. přilba tvaru dračí či lví hlavy nebo lidského obličeje. Zdobení metodou brunýrování se praktikovalo od roku 1530. Kov se potřel speciálně složeným olejem, zahřívaným plamenem. Brunýrování bylo i účinnou ochranou proti korozi. Další forma brunýrování je technika modření voskem. Zbroj se zdobila i gravitováním; při něm se užíval zlatý amalgám, ze kterého se zahříváním odpařila rtuť. Štíty a přilby se také malovaly. Zdobení vyřezáváním se užívalo již od gotiky a mělo za účel odlehčit nositeli zbroje (hledí, okraje manžet rukavic, dolní část prsních dílů). Po dohotovení zbroje ji leštili leštiči. Leštilo se pomocí vodního kola či za použití koňské síly.

Hlavními motivy výzdoby byly ornamenty, květiny, rostlinné úponky a postavy. Později byly upřednostňovány figurální motivy, medailony, skupiny válečných trofejí, erby i náboženské motivy. Navrhovali je i slavní sochaři a malíři, zlatníci a rytci (např. A. Dürer).

Následkem zavádění palných zbraní přestala postupně mít drahá, těžká zbroj smysl. Brnění pak sloužila hlavně ke slavnostním příležitostem. Ještě nejakou dobu po zániku rytířstva se vyráběly zbroje, půlzbroje, kyrysy a přilby. Měla je jak jízda, tak pěchota. Dokonce i měšťané mívali zbroj, aby mohli v nouzi bránit vlastní domov. Na radnicích vznikaly zbrojnice. Kyrys (přední plech) se u těžké jízdy udržel až do pol. 19. století. Již od počátku 17. století však některé výrobky byly předráženy na hamrech ve formách a řemeslníci je pouze doklepávali. Čímž postupně platnéři a pancířníci přicházeli o svoji obživu.

Související pojmy: → tausování, → kovářství, → punc, → dekor, → vosk, → znak, → ingot, → reliéf, → gotika, → renesance, → baroko, → manýrismus, → stříbrnictví, → motiv, → huť, → cech, → štít, → meč, → kyrys, → zbrojnice, → radnice, → řemeslo, → přilba, → zbraň palná, → erb, → sochař, → malíř, → gravitování, → kanelování, → lept, → niello, → zlacení, → talent, → hamr, → korporace, → cech, → elita, → turnaj, → šavle, → email.

L:
POKORNÝ, Karel, MATOUŠEK, Jiří. Mistři uměleckých řemesel. Praha : BB art, 2014, s. 93–109.
ŠULÁK, Ladislav. Umělecká výzdoba vybraných kusů plátové zbroje Estenské sbírky z období manýrismu. Bakalářská diplomová práce [on-line]. [cit. 2016-3-13]. Brno, 2008, s. 13–18. Přístup z: [1]

Anna Goldmanová 13.3.2016

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777