Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Personifikace

(z lat. persona = osoba, facere = dělat)

Obecně zosobnění, zlidštění. Nejčastější typ p. je ztvárnění abstraktní myšlenky prostřednictvím konkrétní osoby tak, že ztvárnění získá obecnou platnost bez toho, aby ona osoba byla myšlenkou samou. Další formy p. jsou ty, kdy se jiným než lidským bytostem nebo neživým věcem přisuzují lidské vlastnosti nebo činy. P. umožňuje lépe poznat podstatu jiných než lidských bytostí nebo umožní plastičtěji zobrazit některou z lidských vlastností připodobněním k charakteru jiné než lidské bytosti. Užívá se v literatuře i v ostatních uměních.

V literatuře se p. řadí do oblasti tropů. Vyskytuje se ve folkloru i v umělé literatuře jako jeden z působivých uměleckých prostředků. Její nejrozšířenější podobou je antropomorfizace, kdy jevy a předměty z neživé přírody nebo zvířata dostávají atributy lidské bytosti, např. „potok zpíval“, „kámen promluvil“, „slunce se smálo a vilo věnce“ apod. Někdy se chápe p. jako typ metafory.

Ve výtvarném umění je p. pomyslná představa, přírodní jev, abstraktní pojem zobrazený pomocí jedné lidské postavy, zpravidla doplněné atributem. Původ častějšího používání ženských figur při zpodobování abstraktních pojmů je ten, že do období baroka se většinou užívala latinská označení, která měla většinou ženský rod (př. jaro – žena s květinami). Z období renesance a baroka pochází mnoho příruček, které sloužily jak umělcům, tak vzdělaným objednavatelům a milovníkům umění k porozumění jejich výtvorům, případně při tvorbě programu uměleckého díla. Nejdůležitější příručkou byla Iconologia od Cesare Ripy obsahující více než 1250 p-í. Ztvárněním dvou a více p-í. bez vyobrazení dalších symbolů, historických, biblických či jiných postav v jednom díle vzniká tzv. čistá alegorie.

P. je nezbytná i v dalších uměleckých disciplínách - tanci, divadle atd.

Související pojmy: → alegorie, → metafora, → trop, → antropomorfizace, → folklor, → idea, → atribut.

L: SLAVÍČEK, Lubomír. Křesťanská ikonografie. Přednáška. Brno : FF MU, 10. 10. 2007; PAVERA, Libor, VŠETIČKA, František. Lexikon literárních pojmů. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2002, s. 273; SOURIAU, Étienne. Encyklopedie estetiky. Praha : Victoria Publishing, 1994, s. 657, 658 s.; BLAŽÍČEK, Oldřich J., KROPÁČEK, Jiří. Slovník pojmů z dějin umění: názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění. Praha : Odeon, 1991, s. 158; Personifikation. In: Das grosse Kunstlexikon von P.W. Hartmann [on-line]. BeyArs GmbH: Salzburg [cit. 2013-5-4]. Přístup z: [1].

Anna Goldmanová 5.5.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777