Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Pec

Zařízení určené pro vytápění nebo zužitkování tepelné energie paliva k účelům technickým a průmyslovým, např. k účelům chemickým, hutnickým a pod.

Typy p-í dle účelu:

  • cihlářská – slouží výpalu cihel. Cihlářské p-e se stavěly od středověku (např. v Leči, Brně Králově poli či v předměstí Sezimova ústí. P-e se stavěly polní (budovány při velkých stavebních akcích, jako byly stavby klášterů, kostelů apod.) a komorové.

V p-ích, které dosahovaly vekých rozměrů, se cihly skládaly tak, aby mezi cihlami byly mezery a horký vzduch se přiváděl vzduchovými kanály.

Průlomem v pálení cihel byl vynález Hoffmannovy p-e s kruhovým půdorysem (r. 1858), která dokázala díky kontinuálnímu výpalu ušetřit až 70 % energie. Její stavba se vyplatila při produkci vyšší než 0,5 mil. cihel ročně. Další její výhodou byla možnost efektivně využívat odpadního tepla p-e.

  • vápenická – pro výrobu páleného vápna.

Středověké vápenické p-e vycházely původně z p-í užívaných již ŘímanKurzívay. Římská vápenická p. měla oválný nebo kruhový; podobné se používaly v Evropě. Postupně se zaváděly trychtýřové pece s kulatým nebo elipsovitým průřezem. Pece se vyzdívaly cihlami a vytápěly se dřívím. Topivem ve vápenné p-i bylo uhlí, plyn, mazut. Hoffmanovy oválně p-e se používaly nejen k pálení cihel, ale také vápna.

Zavedení uhlí jako paliva podstatně změnilo technologii výroby vápna. První šachtové p-e vznikly ve Francii, odkud se rozšířily po celé Evropě. Roku 188 P-e k pálení vápna se dělí na p-e s chodem přetržitým, tzv. periodické, a na p-e s chodem nepřetržitým, tzv. kontinuální s kruhovým půdorysem.

  • vysoká – stavba vysoká 30–50 m, v níž se vyrábí železo za vysokých teplot (až 1800 °C). Proto musí být p. zevnitř vyzděna žáruvzdorným materiálem. Vysoká p. pracuje nepřetržitě několik let. Shora se do ní zaváží železná ruda, koks a struskotvorné přísady (vápenec). Zdola se vhání předhřátý vzduch obohacený kyslíkem.

Suroviny se nejprve v p-i vysuší. Koks je téměř čistý uhlík. Při jeho spalování vzniká velké množství tepla a oxid uhelnatý, který slouží jako redukční činidlo. Železná ruda po vytěžení obsahuje hlíny a jiné materiály. Tyto látky spolu s vápencem tvoří strusku. Struska obaluje železo a chrání jej před oxidací kyslíkem (aby opětovně nevznikal oxid železitý). Železo i struska se vypouští ve spodní části vysoké p-e asi každé dvě hodiny (tzv. odpich). Ve vysoké p-i vzniká surové železo – litina, obsahující jako příměs 4–5 % uhlíku, křemík, síru, fosfor a další prvky. Tyto příměsy způsobují, že litina je tvrdá, ale křehká. Zpracovává se odléváním do forem.

  • slévárenská – používá se mnoho druhů, např.

• elektrické (obloukové, odporové, indukční); • kuplovny – šachtové p-e, kde se tavený kov stýká jak s palivem (koksem) tak se zplodinami z hoření; mají válcový tvar stejného průřezu v celé výšce; • kelímkové – podle konstrukce rozlišujeme stabilní nesklopné a sklopné, otočné přenosné a nepřenosné • plynové kelímkové, • vakuová indukční pro tavení a zpracování na vzduchu;

  • kremační – pro spalování zemřelých.
  • keramická – viz heslo p. keramická.
  • sluneční – velké parabolické zrcadlo o průměru několika metrů až desítek metrů které funguje jako fokusační sběrač. Zrcadlo je otočeno k severu, zatímco rovinná zrcadla (zv. heliostaty) se otáčí za Sluncem, směřují jihu a paprsky od ně odražené směřují na parabolické zrcadlo. Od parabolického zrcadla se všechny paprsky odrážejí do ohniska p-e, umístěné v uzavřeném prostoru. Podobné p-e jsou vybudovány např. v Japonsku, Francii, SSSR, USA, největší pak v Pyrenejích. Sluneční p. se využívá nejčastěji k pokusům, při nichž je potřeba velmi vysoká teplota.

P-e se užívají v mnoha dalších oborech lidské činnosti, např. ve šperkařství, sklářství (výheň), v dentální medicíně (presovací p. pro výrobu korunek) a jinde.

  • chlebná – zařízení sloužící k pečení, někde i vaření pokrmů, k sušení ovoce, palivového dřeva a lnu. Od starší doby hradištní byly p. ve vesnických domech stavěny z hlíny nebo z kamene. Kostra klenutí p. se tehdy stavěla z proutí omazaného vrstvou hlíny. Slovanské p-e měly kopulovitý tvar, kamenné p-e také tvar kvádru nebo krychle. jejich čtvercový nebo obdelníkový půdorys měl rozměry 75 až 150 x 70 až 140 cm, vysoké byly až 60 cm.

P-e byly nejčastěji umístěny uvnitř obydlí (pak měly i topnou funkci) či v jeho blízkosti, jako samostatné objekty na zahradě či dvoře (v jižních Čechách a jižním Slovensku). Ve středověku se ustálilo budování p-e v rohu jizby u stěny mezi jizbou a vstupní síní. Později se na západě Čech p. přesunula i do síně, komory či jiné místnosti. Ve 13. a 14. stol. byla vyzvednuta na sokl a před ústí p-e bylo předsazeno ohniště.

Velikost středověkých p-í převyšovala výrazně velikost p-í slovanských z hradištního období, i když tvar se nezměnil. V 18. a 19. stol. získala p. tvar rozměrné krychle. Kupř. na Hané zabírala plochu 115 až 145 x 170 cm a byla kolem 130 cm vysoká. V takových p-ích se dalo najednou upéct až 16 pecnů chleba. P. měla ústí pro přikládání. Horní plocha sloužila ke spaní. P. bývala spojena s ohništěm, ale nemusela být.

Chléb se pekl tak, že se vytopila p., pak se pomocí dřevěného hrabla vytáhl popel a žhavé oharky, dno p-e se umetlo a do horkého vnitřního prostoru se dlouhou dřevěnou lopatou naskládaly bochníky. Otvor p-e se uzavřel a po několika hodinách se chléb vyndal. Stejně pekli jak pekaři ve městech, tak hospodyně na vesnicích. Když se v 19. stol. objevily p-e s regulovaným ohřevem,

P. přeneseně název pro kamna či sporák a naopak.

Související pojmy: → metalurgie, → slévárenství, → pec keramická, → vesnice, → hradiště, → středověk, → město, → komora, → zrcadlo, → indukce, → struska, → koks, vápno, → šachta, → cihla, → mazut, → uhlí, → půdorys, → klášter, → kostel, → hutnictví, → šperkařství, → sklářství.

L: FROLEC, Václav a Josef VAŘEKA. Lidová architektura: encyklopedie. Vyd. 1. Praha: SNTL - Nakladatelství technické literatury, 1983, s. 157–9; BRÁNECKÁ, Jana. Výroba železa [on-line]. [cit. 2019-08-05]. ISSN 1804-9443. Dostupné z: <http://www.zschemie.euweb.cz/zelezo/zelezo3.html> MAZÁČKOVÁ, Jana. Vápenictví a cihlářství [on-line]. Masarykova univerzita Brno, 2. 1. 2013 [cit. 2019-7-30]. Dostupné na Internetu: <https://is.muni.cz/el/1421/podzim2012/AEA_59/37296374/Senkyr_vapenictvi_a_cihlarstvi.pdf>; cihla [on-line]. Masarykova univerzita Brno, 2. 1. 2013 [cit. 2019-7-30]. Dostupné na Internetu: <https://is.muni.cz/el/1421/podzim2012/AEA_59/37296374/Senkyr_vapenictvi_a_cihlarstvi.pdf>; cihla [on-line]. Martin Vonka, srpen 2011 [cit. 2019-08-05]. ISSN 1804-9443. Dostupné z: <https://www.fabriky.cz/coajak/coajak_cihla.htm>; Teplo ze sluneční energie. In Encyklopedie Energie [on-line]. Simopt: Tábor [cit. 2019-08-05]. ISSN 1804-9443. Dostupné z: <http://www.energyweb.cz/web/index.php?display_page=2&subitem=1&ee_chapter=4.4.4>; HAMPL, Jiří. Metalurgie slévárenských slitin [on-line]. [cit. 2019-08-05]. ISSN 1804-9443. Dostupné z: <https://www.fmmi.vsb.cz/export/sites/fmmi/modin/cs/studijni-opory/resitelsky-tym-2-metalurgie/metalurgie-slevarenskych-slitin/Hampl_Metalurgie-slevarenskych-slitin.pdf>.

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Bludišťák, Echo