Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Patrocinium

Výraz p. pochází z latiny: patronus - ochránce, patron.

1. zasvěcení kostela, případně kaple, oltáře, katedrály určitému světci - patronovi. Tento patron je poté považován za ochránce daného místa, případně se má za to, že on sám je vlastníkem kostela. Je obvykle zobrazován na nějakém čestném místě (hlavní oltář, okenní vitráže mohou zobrazovat příběh jeho života). V kostele jsou zpravidla uložené jeho ostatky nebo jejich část. P. může být také některé z tajemství víry (Kříž, Vzkříšení, Nanebevzetí Panny Marie).

Patrony mají také různé obory lidské činnosti (např. sv. Florián je patronem hasičů, sv. Petr je patronem sklářů), země (sv. Václav patron Českých zemí, sv. Stanislav patron Polska), města (sv. Vincenc Ferrerský patron Valencie) nebo jednotlivé osoby. P. je v křesťanské víře také křest, kdy dítě získává jméno a jeho svatý jmenovec je poté jeho patronem.

Tradice p. vznikala postupně od 2. století, kdy nad hroby mučedníků probíhala svatá přijímání (eucharistie). Tito mučedníci byli považováni za ochránce obyvatel, kteří žili v blízkosti daného místa (→ místo). Nad hroby se začaly stavět kostely, které získaly p. mučedníků. S rozšířením kultu relikvií se začala šířit i p. a začaly být zakládány nové kostely. Poté, co bylo císařem Konstantinem ukončeno pronásledování křesťanů, začal být nedostatek mučedníků. Pro p. se tedy začaly využívat i jiné církevně významné osoby, ze kterých se postupně stávaly svatí. Den, na který připadl svátek patrona pak byl a často dosud je oslavován.

Z p. vychází obvykle kult světců, který může ovlivňovat celou oblast kolem kostela. Jeho vliv je poté možné pozorovat v místní kultuře, umění a tradicích (viz i → kultura lokální, → tradice).

2. v minulosti p. také označovalo vztah fyzické osoby ke kostelu, měla s ním spojená práva a povinnosti. Podporovala kostel finančně, a za to měla určité výhody, například místo v předních lavicích nebo význačné místo na přilehlém hřbitově.

L: PAVLINCOVÁ, Helena. Slovník: judaismus, křesťanství, islám. Praha: Mladá fronta, 1994, s. 224. CHODURA, Radko. Slovník pojmů sakrálního výtvarného umění. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001, s. 72.

Helena Havlíková 1.6.2012

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Helena, Zofka777