Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Pasířství

Obor příbuzný uměleckému kovářství, se kterým má společné kořeny v dávném zpracovávání kovů za studena. Zároveň má vztah ke zlatnictví a stříbrnictví. Z hlediska zpracovávaných materiálů převládají barevné kovy jako měď a mosaz, ušlechtilé oceli odolávající korozi, bronz i stříbro. Pracuje i s nekovovými materiály.

Pasíř zpracovává kovy za studena – třískově je obrábí, tzn. zpracovává jemné plechy a profilované materiály. Jednotlivé díly spojuje pájením či svařováním. Pasíř dále využívá techniky jako obrábění, soustružení a broušení. Při zdobení a úpravě povrchů výrobků pak kovotlačitelské, kovotepecké, cizelérské i rytecké techniky, leštění, patinování i galvanické pokovování.

Práce je náročná na přesnost a vzhledem ke zvýšeným požadavkům na jakost povrchů i na čistotu zpracování. Povrch materiálů nesmí být při zpracvoání zbytečně poškozen kupř. otlačením, poškrabáním, deformacemi či účinky tepla, které by mohlo způsobit nerovnosti v zabarvení. Při dokončování se proto pracuje v jemných rukavicích, aby se zamezilo nepříznivým chemickým účinkům prstů.

Pasíř podobně jako kovář či zámečník zhotovuje vlastní technologií mříže, schodišťová zábradlí, dveře či drobnější užitkové předměty jako svícny, popelníky, věšáky či vázy, sponky, přezky, knoflíky, kliky atd. Dále vyrábí drobné šperky a liturgiké předměty. Produkce kovových svítidel (lamp, lustrů, svítilen či firemních poutačů) kladou na pasíře zvýšené nároky na elektrikářské znalosti.

Počátky pasířského řemesla sahají v Evropě do 13. stol., doby, která vyžadovala pro pro boj a turnaje vyvinout speciální reprezentativní a ochranný oděv. S tím souvisela výroba pásů, na kterém meč visel a býval rytířským znamením. Od kovářů se oddělily skupiny brnířů, platnéřů, helméřů, mečířů, štítařů a také pasíři. V gotické době pasíři zhotovovali ozdobné pásy z kůže, brokátu, sametu, hedvábí a jiných drahocenných látek a zdobili je ozdobami tepanými a raženými z mědi, mosazi, zlata a stříbra, dále drahokamy a vyšíváním, háčky, řetězy či úchyty ap. Od pol. 14. stol. vytvářeli i jednotlivé kovové části, ze kterých byly pásy sestavovány (pásy sloužily zejména k zavěšování mečů a dýk). Pásy nosili ve středověku lidé proto, že tehdejší oděv postrádal kapsy; na opasky se zavěšovali tašky a váčky pro uschování nejrůznějších drobností.

Pasíři měli svůj vlastní cech spolu s měšečníky a tobolečníky. Od císaře Karel IV. měli členové cechu privilegium mj. dílo špatné či vyrobené člověkem, který nepatřil do cechu sebrat, spálit či zkazit. V roce 1419 jich v Praze bylo 107. Později pozbyl pás svou důležitost a zůstal zachován jen v kroji ženském a vojenském. Následkem toho upadlo i řemeslo pasířské a splynulo s mosaznictvím, knoflíkářstvím, kroužkářstvím.

Kolem r. 1800 bylo p. již samostatným řemeslem. Dnešní pasíř musí zvládat z části řemeslo zámečníka, soustružníka, brusiče, leštiče, cizeléra, patinéra i kovotepce.

Související pojmy: → kovotepectví, → cizelérství, → patina, → zámečnictví, → cech, → privilegium, → císař, → brokát, → samet, → hedvábí, → zlato, stříbro, → kameny → drahé, → štít, → kovářství, → brnění, → platnéřství, → helma, → meč, → rytíř, → šperk, → náčiní liturgiké, → cizelování, → rytectví, → zlatnictví, → stříbrnictví, → měď, → mosaz, → ocel, → bronz, → kroj, → středověku.

L: GOŇA, Karel, Pavel RÉVAY a Šimon VONDRUŠKA. Umělecké kovářství. Praha: Grada, 2005, s. 169–70. Řemesla, tradice, technika. ISBN 80-247-0918-X. Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Devatenáctý díl. Praha : Argo, 2002, s. 291; ČERMÁK, Vladimírem. Co je pasířství [on-line]. Čermák Pasířství s.r.o: Praha 10 [cit. 2017-11-9]. Dostupné z: <http://www.pasirstvi.cz/co-je-pasirstvi/t-296/>.

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777