Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Památka sepulkrální

Pojmem p.s. jsou označovány hmotné objekty vzniklé za účelem trvalého připomenutí zemřelé osoby (synonymem je pojem sepulkrálie jakožto památka na zemřelého). Mezi sepulkrálie řadíme vedle funerálních plastik, soch a sousoší především náhrobky a náhrobníky vzniklé od středověku (renesance, baroko) do raného novověku, zkoumány jsou však i „nejnovější“ sepulkrálie pocházející z 19. a 20. století. Sepulkrální památky se vyskytují nejen na hřbitovech, ale i mimo ně, a to v podobě pomníků a pomníčků vztahujících se k zemřelé osobě či osobám, ale také k dějinným (válečným) událostem majícím tragické důsledky. V určitém smyslu lze mezi sepulkrální památky zahrnovat jak pomníčky obětí dopravních nehod , tak pomník Dukelské operace, tak i starobylé smírčí kříže. Sepulkrálie a hřbitovech lze chápat nejen jeko nositele historické paměti, ale i jako „galerii umění a lidských životů“ (viz i → nekrogeografie, → památka funerální).

Klasický výzkum sepulkrálního umění, sepulkrální tvorby a sepulkrální (náhrobní) architektury se zaměřuje zejména na časové určení památky, určení , resp. rozpoznání signatury jejích tvůrců, popř. i kamenických dílen; stavovskou či statusovou příslušnost a pohlaví vyobrazených nebo připomínaných zemřelých (a to často i ve vztahu k umístění hrobky v rámci hřbitova); symboliku, heraldiku a genealogická zkoumání; výtvarnou a uměleckou úroveň těchto památek a jejich typologický vývoj; stávající vlastníky sepulkrálií; jazykovou a epigrafickou charakteristiku aj.

Z hlediska p.s. jsou zkoumány i odlišnosti mezi křesťanskými a židovskými hřbitovy, a to jak co do rozmístění těchto památek, tak i co do typu výzdoby (sochy znázorňující Madonu, anděly, Krista Ježíše, ženy-plačky apod.) a používaných motivů (klasické kříže, vavřínové listy, ozdobné stuhy, květy či stromy, smuteční vázy, portály a sloupy).

L: VLČEK, Pavel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha : Academia, 2004, s. 762; LOREZNOVÁ, Helena, PETRÁSOVÁ, Taťána. Fenomén smrti v české kultuře 19. století. Praha : Koniasch Latin Press, 2001, s. 426; NEŠPOROVÁ, Olga. Veřejná připomínka smrti – pomníčky u silnic obětem dopravních nehod. Sociologický časopis, 2008, Vol. 44, No.1, s. 139-166; GÁBA, Zdeněk, HANZL, Zdeněk, PROCHÁZKA, Lubomír, SEDLICKÁ, Kateřina, SLOUKA, Jiří, TRAXLER, Jiří. Kámen v rukodělné výrobě českého venkova. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2003, 266 s.

Eva Heřmanová 12.4.2012

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Zofka777