Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Památka industriální

Za p.i. považujeme stavby výrobního a technického charakteru postavené v období přibližně od počátku 19. století (v průmyslově nejvyspělejších zemích již od 2. poloviny 18. stol.) do 30. let 20. století. P.i. bývají často zařazovány do širší kategorie technických památek, do které patří i mnohé památky předindustriálního období (větrné a vodní mlýny, hamry atp.).

Hlavní přínos p.i. pro dnešní i budoucí dobu spočívá v tom, že dokumentují vývoj vědy a techniky a v návaznosti na něj i vývoj společnosti v období průmyslové revoluce. Obrovské změny a vývoj tohoto období vlastně zformovaly moderní společnost, proto jsou hmotné doklady o něm nezastupitelnou součástí našeho kulturního dědictví. Velké množství industriálních staveb je zajímavé také z architektonického hlediska. Často se jedná o díla předních architektů, např. známá Kotěrova vodárenská věž na pankrácké pláni z roku 1907. Fasády továren měly nezřídka reprezentační význam. „Důraz na reprezentativnost je nepřehlédnutelný – upozorňují na význam určité hospodářské činnosti, jsou specifickou formou firemní reklamy.“ (Dvořáková, Fragner, Šenberger)

V 19. století se u továrních budov často využívaly interpretace klasicistní a romantické architektury. „Nezanedbatelnou praktickou výhodou používaných historických forem bylo i přirozené zařazení nových stavebních objemů do tradičního prostředí.“ (Šenberger) Zajímavým příkladem z pozdější doby je architektonický styl firmy Baťa ve Zlíně, který „se stal vzorem regionální architektury na dlouhé období“. (Šenberger) Industriální objekty a jejich rekonstrukce jsou v posledních letech velice módní. To souvisí nejen s výše popsanými trvalejšími hodnotami, ale i se současnými estetickými názory, které se samozřejmě neustále vyvíjejí. „Musíme si uvědomit, že je to [Vítkovické železárny] kulturní památka docela mladá, nejsem si jistý, že za padesát let ji bude někdo obdivovat jako dnes, kdy jsou průmyslové stavby v módě. Jejich syrovost oslovuje, ale mít z toho jenom památku syrovosti, to by mě nebavilo. Ze všeho udělat lezecké dráhy a vyhlídkové trasy by bylo málo.“ (Hospodářské noviny, 2009) Bez ohledu na to, zda se najde nové využití pro industriální stavbu z důvodu módního, ekonomického nebo čistě pro její zachování, lze to považovat za přínos.

P.i. na území Česka

Území České republiky se vyznačuje velmi vysokou koncentrací výrobních a technických staveb zejména z 19. století. To odpovídá faktu, že v roce 1918 bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku koncentrováno asi 70 % veškerého průmyslu Rakouska-Uherska.(Dvořáková, Fragner, Šenberger) Registr průmyslového dědictví VCPD při ČVUT obsahuje dnes přes dvanáct tisíc objektů a areálů. (Místní kultura) Naprostá většina těchto objektů dnes již pochopitelně neplní původní účel, neboť v průběhu 20. století kompletně zanikala mnohá průmyslová odvětví. Pochopitelně nelze zachránit úplně vše. Z těchto objektů se mohou dlouhodobě zachovat jen ty nejcennější kulturní památky a ty objekty, pro které se podaří nalézt ekonomicky výhodné využití.

Zásadním faktorem určujícím možnosti využití vysloužilých výrobních objektů je jejich druh, který determinuje jejich vnitřní uspořádání a také umístění. Například etážová továrna nabízí úplně jiné prostory než vysoká pec nebo těžební věž. Industriální stavby tedy lze rozdělit do několika kategorií podle jejich původní funkce. Toto členění je přejato z knihy Industriál - paměť - východiska: • pece; • těžní věže; • mlýny; • voda a energie; • voda a město; • cukr, líh, olej, maso; • haly; • etážovky; • pivo. Nejširší spektrum možností využití mají výrobní haly a tzv. „etážovky“. Pro „pece“ se naopak využití hledá těžko, proto obyčejně končí (pokud se vůbec zachovají) jako zakonzervované monumenty, případně kontrolované ruiny.

Průmyslové objekty jsou rozmístěné nerovnoměrně po celém území, v závislosti na zdrojích surovin, energie i koncentraci pracovních sil. (Šenberger) Například textilní továrny (zpravidla etážovky) jsou koncentrované zejména v severních podhorských oblastech. P.i. a zájem o jejich zachování a nové využití se staly trendem posledních cca 10 let v zahraničí i v ČR. Tyto stavby jsou dokladem své doby, lze na nich pozorovat historický i technický vývoj dané oblasti a jejích obyvatel. Nutno také podotknout, že díky průmyslu vznikla a dále se rozvíjela i mnohá města. Například – v důsledku nálezu uhlí na Kladensku zde začaly vznikat hornické osady a lidé se do této oblasti postupně stěhovali za prací, až zde vzniklo město, které se i nadále rozvíjelo až do dnešní podoby.

Související pojmy: → památka technická, → památka, → dědictví kulturní, → architektura industriální, → konverze, → konverze neekonomická, → adaptace, → ruina, → ruinofilie, → databáze.

L: DDVOŘÁKOVÁ, Eva, FRAGNER, Benjamin, ŠENBERGER, Tomáš. Industriál - paměť - východiska. Praha : Titanic 2007; ŠENBERGER, Tomáš. Rekonstrukce výrobně-technických staveb k novým účelům. Praha : Národní technické muzeum, 1995; “Josef Pleskot. Nejvýznamnější český architekt posledních dvaceti let“, rozhovor Hospodářských novin z 29. 10. 2009, přístup z: [1]; Význam industriálního dědictví, Místní kultura, přístup z: [2]; ŠENBERGER, Tomáš. České země, součást evropského industriálního prostoru. Průmyslové dědictví, Sborník příspěvků z mezinárodního bienále Industriální stopy. Praha: VCPD ČVUT, 2008.

Eva Vurbsová 25.5.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Joe Angrešt, Xvure00, Zofka777